Blog

RSS
  • Creepy Teepee '09 a Thermals @ 007

    Ago 13 2009, 20h38

    Tue 4 Aug – CREEPY TEEPEE FESTIVAL

    Zatím jsem nikde nezahlédl, že by někdo sepsal své paměti na první (nebo nultý) ročník onoho kutnohorského festiválku (vezměte si příklad z polských bratrů, jak píšou o OFFu), kterýžto si oblíbili samí správní lidé, tak se do toho pustím, než to všechno zapomenu.

    Prvními dvěma dny nemohu posloužit, páč jsem v Kutné Hoře nebyl (nejdřív jsem chtěl jít na Junior Boys (což stejně nevyšlo (bad luck)) a druhý den prostě nebyl pro mě dost dobrý), takže jsem dorazil až ve čtvrtek. Kvůli ne úplně časně stanovenému výjezdu, zákeřné objížďce u Bečvár a ještě zákeřnější lokaci ubytovny, která se dohodla za pochodu, teda za jízdy, jsme prošvihli pána kláves pana Casiotone for the Painfully Alone. Letos máme na sebe s panem Owenem peška, achich ouvej.

    Takže místo koncertu Casiotona popíšu naší ubytovnu, páč na takhle surreálném místě už jsem dlouho nebyl. Paní domácí nás nevím proč považovala za umělce z Brna, jedna ekipa byla ubytována v pokoji "na perníku" (neboť tam podnikaví živnostníci vařili pervitin), druhá část výpravy zase dostala pokojíček "naproti rohypnolkám" (podle snědých spoluobčanek, které si vylepšovaly příjmy využívajíce milostných pudů manuálních dělníků po výplatě a oblíbeného uspávacího prostředku). A navrch se z místního strážce pořádku pana Luďka vyklubal tvůrce poměrně hezkých krajinomaleb, amatérský kytarista a největší fanoušek Smoukáčů (pro později narozené Smokie) v kutnohorském okrese. Naštěstí během pobytu nedošlo k žádné újmě na fyzickém ani duševním zdraví, takže to vlastně bylo celkem fajn. Jen dodatečně ubytovávaný Ing. Honza zažil hodně dlouhý absurdní dialog, když se snažil vyzvědět cestu na hlavní nádraží, deset minut diskutoval a nakonec se nic nedozvěděl, který by Petr Zelenka vyvažoval zlatem. Každopádně jsme od paní majitelky dostali nabídku ubytování na Silvestra s tím, že si tam můžeme udělat "bugec". Tohle místo muselo na Zemi přicestovat z alternativního vesmíru.

    Ale teď už k muzice. Když jsme dorazili na nádvoří Jezuitské koleje, pan Casiotone dohrával poslední fláky, pročež jsme raději zamířili do přilehlé hospody, kde zrovna začala šťastná hodinka, kdy servírovali pívo za polovic (a kde dneska dostanete Plzeň za 20 a černého Kozla za 12,50, Gambrihnus se nepočítá, to není pivo), takže festivalové dění odstartovalo úspěšně.

    První hudební zážitek přišel tedy až s Health. A bylo to velice hlučné, brutální a syrové. Od doby, co jsem je viděl loni (letos na Sedmě to neklaplo), se moc nezměnilo. Ti čtyři chlapci do toho řežou, co to jde. Vlastně tam pořádně hraje jen ten Mexikánec za bicíma, ti ostatní dělají kokotiny, generují hluk a sem tam hrábnou do strun. Ale randál je to moc hezký, takoví Liars, jen místo ťáplého zpěváka mají někoho s pěkným hláskem, třeba toho rachitika z Deerhunter. V říjnu jsou v Praze zas, tak koukejte přijít, ať není pan eFHá smutný.

    A aby toho hlučení nebylo málo, přišli na řadu kanadští kucí a holka Fucked Up. Od prosincového koncertu na Sedmě se setlist taky moc nezměnil, odpálili to s Father the Son, Magic Word a dalšími fláky z Chemistry, přičemž došlo i na starší položky jako Police a Crusades a tak. Jak se dalo čekat, Pink Eyes-ovi to moc dlouho netrvalo a vydal se mezi ty pohodové lidičky pod pódiem a začal dělat cavyky. S hromadou lidí si plácnul, Anežku Há a Veroniku Té několikrát ponosil na ramenou, několika dívkám dovolil proplesknout své špeky, několikero chlapcům přečesal patky, jednomu páru vyměnil sluneční brýle, s cca 5letým chlapcem si potřásl rukou (tatínek pak vzal chlapečka na ramena a šel s ním pařit před pódium, takhle vypadá výchova) a o čelo rozdrtil tak tucet pivních plechovek. To, že moc nešel slyšet jeho zpěv, bylo celkem vedlejší. Vrcholem (pro mě) pak bylo dvojkombo Black Albino Bones/Born Twice, když mě během druhého songu ta chlupatá obluda objala a vrazila mikrofon před hubu, takže jsem nádvoří poctil takovým tím řevem "We all the SAME, we're all the SAME", no úplně čuprový zážitek (pan Strejm jej stihl zaznamenat, za což mu patří dík). Jak tak nad tím přemýšlím, přesně takový prvek nevypočitatelnosti mi chyběl na koncertě Morrisseyho (to je zase srovnání, ty krávo), kde se ten týpek s maskou Morrisseyho na xichtu a jeho fašizoidně vypadající kapela chovali dost očekávatelně a sucharsky, v Kutné Hoře bylo prostě to srdíčko a ta hřejivá atmosféra, no zkrátka žůžo. A je jedno, že Fucked Up hrajou úplně (no tak úplně ne) normální punk, jelikož díky tomu, jak to ty tři kytary hrnou a že kucí hrajou jeden hymnus za druhým, to je úplně parádní.

    Ty vole, to jsem se zas rozkecal, a to nejsem ani v Kolíně. Jo, abyste věděli, tohle totiž píšu ve vlaku z Prahy, směr domů.

    Čtvrtek pak zakončil Owen Pallett aka Final Fantasy. Narozdíl od dávného koncertu kdysi na Sedmičce někde zapomněl asijskou umělkyni, která dělala na projekce na meotaru, a místo si ní přivezl klávesy. Naopak se nezměnilo to, že Owen je moc hezký chlapec (nejsem teplej (i když to podle avataru nevypadá), ale s ním bych do postele vlezl, hehe), a zůstala i hodně intimní atmoška, i když nehrál ve sklepě ale na nějakém tom pravěkém nádvoří. A taky má mocinky úžasňoučký hlásek. A vůbec je to největší pankáč, který má koule na to stoupnout si před hromadu lidí s tak nerockovým nástrojem, jako jsou housle, a do toho ještě zpívat tklivým hláskem, prostě je to král jako Maradona, má můj obdiv. Owen P. pak klasicky smyčkoval a efektoval houslové party a sem tam ťukl do kláves a (i když se to z popisu asi nezdá) bylo to boží. Zahrál všecky svoje hitovky This Lamb Sells Condos, He Poos Clouds, ještě jeden song z HPC (aspoň myslím), CN Tower Belongs to Dead i This Is the Dream of Win and Regine a pak taky hromadu songů, co jsem neznal (asi z těch EPček, co nemám neposlouchané, nebo něco z Heartlandu, na kterém dělá tak tři roky), ale bylo to krásné a dojemné a báječné, no skoro jsem plakal dojetím nad tou krásou. Pak ještě doplnil kolekci coverů. Zatímco onehdá na Sedmičce hrál Peach, Plum, Pear a This Modern Love, tady šoupl Independence Is No Solution (od jakýchsi Blankket, co vůbec neznám) a Fantasy od Mariah Carey a taky to byla superka.

    Ze zbytku večera už jsem moc neměl, páč jsem šel ubytovat kamaráda Ing. Honzu a jeho kamaráda Buče k nám na ubytovnu, pak jsem se vrátil připraven epochálně zakončit oslavu svých narozenin (už jsem vám říkal, že jsem měl ve čtvrtek narozeniny?) v klubu Česká 1 (kde probíhaly afterparty), načež mě před vchodem sklátila žaludeční nevolnost (asi z těch kokosových koulí od Góvindy, páč jsem toho moc nevypil), takže jsem to zase otočil a šel se vyspat. Není každý den posvícení.

    Pátek začal s Kodet, kde kytaru drhne mistr Bugrr (taktéž Děti deště, Atlantic Cable a ještě nějaký noisově-improvizační spolek), na bubny bije Lada Gé (lépe, než jsem čekal, jelikož poté, co jsem na koncertech AM180 viděl (a hlavně slyšel)Václava Stratila a mnohé další, už od výtvarných umělců na hudebních pódiích mnoho nečekám, hehe) a noutbuk obsluhoval pan Nezdeněk, jehož jediným přínosem bylo, že do toho randálu pouštěl Hrušínského hlášky ze Spalovače mrtvol a další takové kousky (ale možná jsem něco přeslechl). Kodet zahráli tak půlhodku, když trochu kolébali publikum, než tam Buggr šoupl nějaký ten brutální kytarový atak. Nevím jak ostatní, ale já jsem byl bohatě spokojen, poněvadž protože xmrti žeru, jak Bugrr fyzicky prožívá svou tvorbu (a je jedno, kde zrovna hraje), ždíme kytaru, že na tom pódiu působí jako naprostý magor, co se brutálně zpotí po deseti minutách hraní. Je to prostě Edgar Davids českého noise-rocku. Asi bych ho žral, i kdyby hrál ukrajinské lidovky.

    Po Kodet naklusali Climatizado a já furt nevím. Když jsem je viděl poprvé (onehdá před volcano!), tak mi celkem spadla čelist, ale s každým jejich dalším koncertem nadšení opadá. Připadlo mi, že už nějaký ten pátek hrají to samé a že už mě ty jejich songy vůbec ničím nepřekvapují. A to, že vypadají jako chovanci sanatoria, tomu jejich psychedelicko-screamo blues moc nepřidává. Ale ty klávesky se mi líbí pořád.

    Ha, Kolín

    Pak už přišla první zahraniční akvizice toho večera - Crystal Stilts. Za zmínku stojí, že i když jsem nikdy neviděl žádnou jejich promofotku, tak jsem z davu lidí na předchozích koncertech úspěšně určil kytaristu a zpěváka. Myslím, že chápu, proč teď hodně skupin zní jako Jesus and Mary Chain, poněkud mi ale uniká, proč ale skoro všichni jako JAMC vypadají(viz nedávno Crocodiles). (Ponechávám zde prostor pro nostalgiky, ať si zafňukají nad tím, kam se v dnešní době vytratila originalita). No ale hudebně to šlo - kluci jsou někde na tři čtvrti cesty od Joy Division k JAMC a dalo se to poslouchat - skočné basové linky, úsporná kytárka, zastřený a zechovaný vokál, hezké to bylo, to nemůžu říct, ale nic extrovního. Prostě jako ta deska.

    Poslední pak byla Oneida. Pětice stojící na zvířeti za bicíma (na wikipedii píšou, že bubnoval v 77 Boadrum, což je štempl kvality, abychom si rozuměli, a od někoho z pódia si vysloužil pochvalu v podobě zvolání: "Seš automatickej!") to rozjela ve velkém stylu. Chvíli jsem řešil, co jde vlastně ze dvojice synťáků a co od dvou kytaristů, ale pak jsem se na to vykvákl a jal se trsat na hodně údernou směsici krautrocku, post-punku a kdo ví čeho ještě. Prostě muzika, kterou jeden může poslouchat a znalecky si mnout bradu a druhý na ni může mohutně pařit. Někdy po půlce šou mi začalo vadit, že to furt zní na jedno brdo, ale závěr kucí americký odehráli ve velkém stylu, hlavně první přídavkový song (část zachytil opět pan Strejm, děkujeme) byl naprosto orgastický a takovou nejmíň 10minutovou taneční nirvánu jsem zažil naposledy u Yeah od LCD Soundsystem před dvěma léty. Pak tam šoupli ještě dva kousky (na ten první mám podezření, že to byl nějaký cover, ale asi jenom kecám, a ten druhý byl vytažený z paty, ale v tom rauši na to sral pes). Milý Ježíšku, chtěl bych nášup na Sedmičce, kuju.

    Ha, Přelouč

    V přehorkovaném, překouřeném a přehlučněném klubu Česká 1 pak neplánovaně vystoupila Sophia Knapp, která byla onen večer familiérně označována jako "Smogova stará". V nerovném boji proti pařbychtivému obecenstvu (Vašek Havelka by mohl o tomto nevděčném údělu písničkářů vyprávět) sama s kytarou celkem obstála. Sice to byly tak jako že průměrné songy, ale moc hezky zpívala a taky se na ni pěkně dívalo, takže palec nahoru. Ale se slzami v očích na to vzpomínat nebudu. Pan Smog pak svou milou celý koncert soustředěně sledoval a po skončení jí láskyplně odnesl kytaru, prostě boss.

    Po slečně Sophii pak vystoupil Marcus Nyke z Tar..Feathers. Tím, co zaznělo, si nejsem moc jistý, ale já si to pamatuju tak, že pan Nyke byl dost zmaštěný, měl puštěné primitivní podklady (dost potichu), které po anarchisticku narušoval náhodně zmáčknutými klávesami (kurevsky NAHLAS), možná se snažil zpívat a po krátké chvíli se na to všechno vybodl. Anebo jsem byl zmaštěný já (tady bych chtěl poděkovat Janovi S. za vytrvalý přísun PET lahví s velmi chladným pivem z blízké hospody) a Marcus předvedl koncert roku, který jsem bohužel nezaznamenal. Chtělo by to nějaký pohled zvenčí. Pak tam ale rozjel diskošku, ze které si pamatuju, že jsem zaslechl Vaselines, takže to asi nebylo zlé.

    Ha, Pardubice, do kupéčka přistoupil muž s kelímkem točeného piva, šmejd jeden.

    V sobotu se udělal největší hicuňk, který nezchladil ani pan dné s panem Kitekačerem po boku. Tyhle hezký kluky už jsem viděl v tomhle roce už hodněkrát (až se dostanu k netu, tak to musím spočítat... tak nejmíň čtyřikrát) a asi už jsem přejedený, páč kutnohorské vystoupení nebylo úplně vončo. Byl strašný hic (ale jako fakt), do toho krapítek neintimní prostředíčko a technické problémy a bylo vymalováno. Ale pan Kačer moc hezky zazpíval a je na dobré cestě stát se českým Glenem Hansardem, hehe.

    Pak si na pódiu roztahal klávesky a čudlíkomaty pan Disasteradio a rozjel svoji diskošou, kterou jsem vzal na milost jen proto, že mi připomínala část dětství strávenou před nintendem a vytuněnou 486kou. Znělo to, jako by Erasure udělali soundtrack k počítačové hře z raných 90ek. Kravina, ale pěkná (ach, ta nostalgie).

    Třetím do party byl Karl Blau. Když drnkal na kytaru a od srdíčka zpíval, tak to bylo pěkný, jenže potom začal nějak loopovat stopy a produkoval takový divný popík či co, tak jsem opět nevydržel vzdorovat vedru šel se věnovat dodržování pitného režimu. Zajímavé bylo, že jsme se my všichni kamarádi shodli na tom, že pan Blau hrál nějak dlouho (anebo prostě jenom moc pomalu).

    Pak se svým vercajkem nakráčeli Lucky Dragons, rozbalili si jej na dlažbě pod pódiem a nechali se takticky obklíčit publikem. No prostě takoví ambientní Lightning Bolt. A pak spustili. Chlapec, co asi moc nejí a co připomíná Bradforda Coxe natolik, aby si z toho Benjamin Slavík cvrnkl do gatí, pustil z noutbuku nějaký ten droun a obsluhoval čudlíky, dívka si vzala do ruky dva mikrofony, na jeden rytmicky bouchala a do druhého étericky zpívala. A pak se začly dít věci. Nejdříve se distribuovaly mezi publikum ochlupené trubičky, které při všelijakém kroucení vydávaly zvuky jako bžúúúú a chřřřřzzz. Pak dívka rozdala dalším lidem magické oblázky, odhalila destičku, která fungovala jako těremin, a diváci nad ní s kamínky přejížděli a z repráku se linulo něco jako vžúúúúmmm. Pak chlapec dal jednomu chlapci do dlaně drát s čímsi na konci a přinutil ostatní, ať dávají ruce na jeho ruce a tak dál, takže v publiku vznikaly takové propletence, co generovaly zvuky jako kchhh, bzzzz a vžžž. Pak se ještě rozdávaly činýlky a bubínky (přičemž ten chlapec neobratným kopem přemístil obsah pivního kelímku na tričko jeho majitele) a dál už nevím. Trvalo to nějakou (poměrně hodně dlouhou) dobu, pak eště LD vystřihli (hodně krátký) komorně-taneční kousek ve stylu High Places a konec zvonec. Popis je jedna věc, druhá je zhodnocení. Kdybych stál k tomu všemu mumraji otočen zády, tak bych to považoval za new age šmíru a řekl bych, že to je píčovina (jak učinil přítel Ondra L.). Ale protože jsem díval na ten nikoli koncert, ale spíše hudební workshop či happening, tak si to úplně nemyslím. Jen ten proces vytváření hudby byl mnohem zajímavější než samotný výsledek (asi něco jako koncert Lichens v Rubínu). Ještě bych dodal názor zhulené kamarádky B., která měla to štěstí a účastnila se ručního gruppensexu, že prý to bylo úplně boží. Tak si vyberte. (Mám takový pocit, že by se sem hodila hudebně-filosofická úvaha Karla Veselého nebo Pavla Klusáka (který byl mimochodem přítomen, celé si to užíval, jako jediný přenechal svého chlupatého hada ostatním sedivcům a i nějakým tím oblázkem levitoval) o tom, kterak se v (post)moderní hudbě na koncertech stírají hranice mezi, pódiem a jevištěm, umělci a diváky, všichni jsou si rovni a že to všechno dopadne tak, že jednou jen muzikanti na koncert dotáhnou nástroje a nějaké ty udělátka a diváci budou hrát místo nich. Teď už jen vyřešit otázku honoráře).


    Ha, Ústí nad Orlicí (kde byla Choceň?)

    Sobotu na nádvoří pak vyšperkoval Bill Callahan, dříve znám jako Smog se svou skupinou. Ve srovnání s loňskem, kdy jsem jej chytl v Barceloně, vyměnil basáka za cellistu s houslistkou, což se díky novému albu dalo čekat, a myslím, že to byl dobrý kauf. Co už moc nevyměnil, byl setlist, který byl z hodně velké části (Our Anniversary, Diamond Dancer, Rock Bottom Riser, Sycamore atd.) stejný, jen doplněný o nové fláky (Jim Cain, Too Many Birds, Eid Ma Clack Shaw, The Wind and the Dove a možná ještě něco, už nevím). Holt, pan Smog se asi moc neňahňá v archivu a neštrachá nějaké ty raritky, kterými by těšil věrné nohsledy. On je však těší jinak. Chladný, soustředěný výkon a parádní (hlavně ty nové stojí za to) fláky, krásný hlas, za kterým bych šel světa kraj, a střídání meditativních pasáží s hutným nojsem (Coldblooded Old Times). Mám takový pocit, že mi nestačí slova. Prostě Callahan v pomyslném souboji folkových kmotrů porazil Bonnie Prince Billyho (loni v LMB) drtivým KO v druhém kole (promiň, Wille). Bill je zkrátka Springsteen naší generace a ten koncert byl lepší než Špotáková v Pekingu. A to je co říct.

    Sobotní triumf pak v České 1 dovršili Mahjongg. Kluci jsou čtyři, jeden mlátí do bubnů (mocinky dobře) a další tři operátoři mají před sebou klávesy, noutbuky, čudlíky a další cingrlátka a ještě mezi sebou žonglují s basou. A hrajou do tance. A to tak, že hodně. A zajímavé mi přišlo, že ta směska elektroniky a poctivého bigbítu, jak ho mají mazlíčkové rádi, neútočila úplně na první signální, ale chvílemi jsem musel přestat třást řepou a trochu podumat nad tím, co to kurva na tom pódiu dělají. No každopádně po folčíčkovém odpoledni a večeru přišla taková smršť vhod. Teď ještě musím zmínit, že mě v klubu během celého trvání festivalu překvapil zvuk. Jeden by čekal, že to nebude nijak slavné, ale ten zvuk byl prostě suprovoučky. Toho bych se od kutnohorské díry nenadál. Na každý pád se v prvních řadách řádilo tak, že jeden nešťastník ošukal bedny napravo takovým způsobem, že se začaly kácet k zemi. Myslím, že kutnohorský rezident a průkopník šukání beden Yarda Pé (který se pohřichu celého vydařeného mecheche nezúčastnil) by to kvitoval s nadšením. Naštěstí však bryskně zasáhli Jan S. a Pavel O., kteří ještě s nějakým dobrodincem zabránili pohromě a umožnili šukání beden v umírněnější podobě, za což jim patří dík.

    Ha, Česká Třebová a na baterce zbývá 47 minut, tak šup šup.

    Neděle byla jen takový dojezd. Nejdřív ve dvě hodiny zahráli/a Céčka z Tábora. Sice už taky mají pár let neobměněnou hodně velkou část setlistu (Entertainer a další kousky z Underlove), ale na to prdím, páč se mi to naživo furt hodně líbí. Sám nevím proč. Mám pocit, že ke konci zahráli i něco nového, ale u C jeden nikdy neví, páč to všechno zní stejně. Ale furt je mám rád. Taky jim zmizel tygr, co byl vždycky na zesáku. Ale Tygr měl formu, a to je hlavní.

    Festival pak nadobro zakončili Handsome Furs. Dan Boeckner říkal, že už tu jsou 4x za 10 měsíců (to si musím ověřit, zdá se mi to moc málo.....ha, tak první koncert v Praze říjen 2007, takže pan B. trochu přeháněl), takže HF jsou na dobré cestě stát se Kosheen či IAMX té naší scény. Ale buď jak buď, mně dali zapomenout na poslední album (s dosti sterilním zvukem) a poslední koncert v Nodu (s dosti sterilním zvukem), protože to byl rokenrol jak prase, páč zvuku konečně vládla Danova naostřená kytara, což bylo jinčí (silnější) kafe. A vůbec nevadilo, že hráli hodně věcí z Face Control, páč to znělo parádně, a z první desky zahráli jen We Hate This City a Cannot Get Started (což jsou ty nejlepší vály, žejo). Ing. Honza tvrdil, že hráli dokonce něco nového. Samotní manželé byli moc dobře naložení a všem názorně ukázali, co že to znamená "jiskření mezi partnery". Takže spokojenost náramná. Jak s tímhle koncertem, tak s celým festivalem. Dá-li Rath, chci tam být příští rok zas.

    Sun 9 Aug – The Thermals, Sade

    Neděle pak skončila v Praze na strahovské Sedmičce, protože tam přijeli milovaní The Thermals. Koncert už nepatřil ke Creepy Teepee, páč jej dělali kluci z té druhé scény. Ze složení publika to ale moc poznat nešlo, páč přišlo dost scéně neznámých a scény neznalých lidí, což ale (mně) zas tak moc nevadilo. Dokonce i Pavel Kučera vytáhl svou kosmogirlí manželku, opucoval trendy vietnamky a vyrazil na kopec splnit si svou kvótu jedné návštěvy Sedmičky za rok. Protože mám Termály fakt rád, tak jsem téměř do roka a do dne od Menomeny (tak mě napadá: není moje scéna v Portlandu?) ve 20 hodin zakempoval v první řadě a už se nehnul.

    Jako support vystoupili Sade (proč si sakra dávají jméno po té popové zpěvačce?), kde na kytaru hraje Cvalda. To je týpek, co vypadá jako Devendra Banhart a celé dětství asi strávil u Black Sabbath, ale protože udělal lednový koncert Gregor Samsa, tak je to určitě dobrý člověk, co má v srdci kousek hřejivého lidského citu. Zřejmě inspirován Boris, kterým dělal bedňáka (nekecám náhodou?), na sebe naskládal dva zesáky Orange, vedle šoupl ještě nějakou obrovskou bednu a zapojil kytaru. Výsledkem byl pořádný kravál. Pak už jej jen doplňoval hodně slušný bicmen a mohlo se jet. Romantické ploužáky na skladě nebyly, pořádně to odsejpalo, chvílemi QOTSA, chvílemi Boris a v jednu chvíli Metallica, ale co je nejdůležitější - byl to chlív a makalo to, takže jasně palec nahoru. Jen doufám, že tu kazetu, co má vyjít u syndikátu zpocených chlapů, někdo zdigitalizuje. A doufám, že na ní bude ten poslední song, páč byl epochální.

    A pak už naklusali naši portlandští hrdinové. Začali s Our Trip a potom tam šoupli cover 100 % od Sonic Youth, což bylo hezké páč jsem měl zrovna jejich tričko. Ale co si budeme namlouvat, ve srovnání s originálem verze Archa 07, to byl hodně slabý čajíček. Pak už začli sypat songy ze všech alb - první nátěr s I Let It Go, první pořádný singalong s Returning to the Fold (I regret leaving my SOOOOOOOOOOOOUUUUUUUL). Pravé tóčo nastalo s Here's Your Future, kdy jsem za sebou cítil, jak se řady za mnou zahýbaly a vrhly mnou na odposlech, ale to se dalo čekat. Naštěstí to kucí a holka uklidnili s ploužákem večera Test Pattern a jelo se dál. Už si to moc nepamatuju, ale z nové desky toho moc nezahráli (tak pět songů, ale ty nejlepší, takže tak akorát) z The Body... taky pět, přičemž kombo St. Rosa... a A Pillar of Salt bylo naprosto smrtící, lidi pařili (aspoň jsem to tak cítil) a zpívali taky (to jsem slyšel). Atmoška parádní, kotel rozpařený, tričko propocené a spoďáry zapařené. A vůbec mi nevadilo, že jsem celý koncert slyšel víceméně z odposlechu, že kytara zněla až moc suše, že zpěv Hutche nebyl moc nahlas a Kathy jsem skoro neslyšel, a že ten bicmen hrál na můj vkus někdy moc jednoduše, jelikož ta energie z muziky a trsajícího davu to všechno jednoznačně převážila. Prostě, když má někdo v repertoiru samé hymnusy, tak není co říct proti. Ke konci tam pak kucí šoupli Sappy od Nirvany, dost válů z prvních desek (No Culture Icons, jesa) a regulérní set zapíchli s Now We Can See. Pak ještě přišel povinný přídavek A Passing Feeling a poslední mohutný singalong v It's Trivia. Pak už si jen Kathy podala ruku s nadrženými fans (se mnou taky, heč!) a kamarád Ondra Lodyha si vysloužil bicmenův setlist, zřejmě za hrdinství, které předvedl ve frontové linii. Tímto jej prosím, nechť jej zveřejní, ať je historii učiněno zadost a ať má pan black-francis klidné spaní.

    Vida, stojím na nádraží v Zábřehu na Moravě, baterka je skoro v hajzlu a na srdíčku už nic není.
  • Arcade Fire in Vienna

    Nov 11 2007, 17h43

    Sat 10 Nov – The Arcade Fire, Wild Light

    I had bad experiences with Arcade Fire (orThe Arcade Fire, I don't care) gigs before this event. I had bought the ticket for their Munich gig this spring, but week before

    the gig Win Butler lost his voice, so it was cancelled. Then I got to see AF at Belgian festival Pukkelpop which resulted in very disappointing experience (very bad sound, bored band...). So, I was a bit afraid before this Vienna gig but now I can say that these previous experiences can be forgotten.

    New Hampshire band Wild Light played as support. I didn't hear anything from them and after their performance I'll probably never do. They played 30-minute set and their average pop songs simply didn't get my attention, there was nothing special in it for me. Now I only remember that one guitarist looked like Paul Banks from Interpol. Wild Light weren't too bad, they were only bland and thus boring.

    After stage setup, bringing, tuning and soundchecking ton of instruments that Arcade Fire use, the film projection started combining emotive (and also bit phanatical) speeches of some Christian preachers with James Brown's performance. During this audio-visual mash-up AF came up on stage and kicked in with Black Mirror. When hearing this, I realized that Belgian catastrophe won't be repeated. Ok, sound wasn't totally excellent, I had problems hearing mostly horn section and sometimes guitars but rest of instruments sounded good to me. There are some complaints at the event's shoutbox but if you weren't in Belgium, you don't know what the bad sound is :). What was even more important that band really enjoyed their performance. It could be seen at Regine who was smiling, dancing and waving around all the stage.

    The band increased the tempo and did fabulous Keep The Car Running and No Cars Go which came out perfectly and then they performed first Funeral song - Haiti. I find this song to be the weakest one from Funeral (but still very good, it only has strong company on the album) but I was surprised how AF performed this quite quiet and humble song in loud and very energic way which was much better than the album original. They played it with such passion and Tim Kingsbury broke string on his acoustic guitar.

    Then my favourite Neon Bible song - Black Wave/Bad Vibrations was played and it couldn't be bad. After these songs they did bunch of slow and mostly quiet songs. I experienced some concerts that were almost killed by slow songs but AF's one wasn't this case. Magnificient In The Backseat was followed by Neon Bible, which was quite spolt by audience's clapping (but that's because I hate when people are clapping into the songs, I can't stand it) and slow songs portion was finished with New Order's cover - Age Of Consent. Compared to the original AF's version is shorter, quieter and not so energic but it's awesome. And I have to say that audience's clapping (those triple claps) fit perfectly into it.

    The slow part was followed by anthemic Intervention with massive organ sound followed by another Neon Bible stunners - Antichrist Television Blues and The Well and The Lighthouse, so the gig quickly got higher tempo. Because Regine played drums during The Well..., it was clear that another song would be Tunnels and so it was followed by another top Funeral songs that elevated the gig to much much higher level. Well, I think I would be fully satisfied if AF played only Neon Bible songs which are awesome but when you put them next to Funeral ones, they seem to be like only "not-so-bad" songs. I still think that Neon Bible is great album but comparing it with Funeral is really unfair.

    So the regular set was finished by Power Out and Rebellion (Lies) and I can't say much about it. It was perfect and it surpassed everything that was played before - Arcade Fire at their best. During Power Out Win broke his guitar strap and after the song he handed it somebody to someone in first rows. I didn't see it clearly but it seemed that someone other took that strap (you know what people can do for getting guitar pick, drumstick or inflatable Santa). Win noticed this and he turned from very pleasant guy to be very authorative man and he ordered that "thief" to return the strap. I don't wonder that thief obeyed him cause Win looked very respectable.

    After receiving long and massive applause AF returned to the stage. I saw Tim (or Richard? I can't remember) sitting behind the organ so I thought they would play My Body Is a Cage but I forgot that there's organ also in Windowsill. I didn't see this song appearing on setlists very often so I was very suprised to hear my another Neon Bible favorite played live. The excellent performance was finished with Win singing solo the excerpt of The Clash's I'm So Bored with USA. But neither I'm so Bored... nor Age of Consent was the best cover to hear that evening. It was Still Ill (originally by The Smiths) that was quite far from AF's characteristic sound but it was perfect. I think that covering The Smiths successfully is almost impossible because Johnny Marr-esque guitar sound and Morrissey's singing are so hard to repeat. But Win sang perfectly (but not as greatly as Morrissey, he is the only one :) and the violins and horns enriched the sound very well, so I now think if AF get some block of creativity they can perform like The Smiths tribute band :).

    Then encore was finished with Wake Up and this song was the best one of the evening (don't I write words like great, best, excellent so often?). I don't think this song is the AF's best but live version was so perfect and totally blew me off. I would like if they played some more songs but honestly - do AF have a song to be played after Wake Up? I think they don't.

    So, after what I write, it is clear that I rate this gig as totally excellent. It is surely one of my best concerts of this year. Maybe even of my life but I need to get some distance from it. There were some weak points - sometimes sound, bit spoilt Neon Bible, they didn't play My Body Is a Cage or Laika (even there were helmets prepared at the stage) but that's like I was complaining after the return from trip to the universe because I didn't see my hometown from Earth orbit. So, if you have chance to see them, don't hesitate and go to their concert, you won't regret.

    PS I: Sorry that I don't write details such like Richard played bass during In The Backseat etc. because it's almost impossible to remember it due to massive switching of instruments.

    PS II: If is anybody interested in the setlist, here it is

    Black Mirror
    Keep The Car Running
    No Cars Go
    Haiti
    Black Wave/Bad Vibrations
    In The Backseat
    Neon Bible
    Age Of Consent (New Order)
    Intervention
    Antichrist Television Blues
    The Well and The Lighthouse
    Tunnels
    Power Out
    Rebellion (Lies)

    Windowsill
    Still Ill (The Smiths)
    Wake Up
  • Pukkelpop 2007 - Day 3

    Ago 21 2007, 20h40

    Thu 16 Aug – Pukkelpop
    Day 3 - 18th August 2007 - Saturday

    The Rakes
    I have labelled them like average British rock group and this gig confirmed it. They started with We Danced Together and then I remember nothing not because I was drunk or something like that but simply because there was nothing to be remembered. Still same plain songs without anything special.
    Voxtrot
    I've never heard any their song but I enjoyed the gig a lot. Very infectous pop songs with nice melodies worked very fine for me.
    Enter Shikari
    They played main stage instead of Lacuna Coil whose bus broke down and they got late. ES played quite usual hardcore but it had good moments when the singer played synths then it got better. Too bad that some songs were spoiled by choruses that sounded like taken from bad pop-punk songs.
    The Shins
    I'm not big fan of them and this gig didn't make me their devoted worshipper. Maybe it was because of a bit bad sound, I dind't hear James Mercer so well. Once again, I lacked some stronger moment, it could be Saint Simon which was quite entertaining but not too much.
    Kate Nash
    I decided not to go to see Mike Skinner and I attended her concert instead. And it was really fine - Kate played the piano and with her band they performed very nice piano-dominated pop songs with loooong lyrics so there weren't almost any instrumental interplays. I think they played the songs from Kate's debut album but I can't say it for sure because I still didn't hear it. I remember some songs by the lyrics - Birds, Skeleton Song, Mouthwash and gig ended with Foundations and Merry Happy when the band showed their music isn't only background for Kate's singing.
    Trentemøller
    Other artist who I never heard any song or mix from. But it didn't matter. Trentemoller with drummer and guitarist (he was changing electric guitar and bass) played excellent techno/house/bit ambient set which I really enjoyed. When I wasn't dancing (better write "dancing") I was looking awesome visuals - especially I liked the Laika one for Moan.
    The Whitest Boy Alive
    I know Kings of Convenience but I knew nothign about this Erlend Øye's band. And after Trentemøller's kicking set they were pretty soothing. Smooth pop songs with regular beats, decent keyboard background, nice guitar and bass melodies and sweet Erlend's singing really fit to my current mood.
    Spoon
    Very good concert. They opened with The Beast and Dragon, Adored and then continued with songs from latest album - now I remember Don't Make Me a Target, You Got Yr. Cherrry Bomb, I Turn My Camera On and The Way We Get By (I'm not sure if they played Underdog). Towards the end the gig was getting a bit stereotypical but it didn't lose dynamics and I enjoyed it to the end. Spoon closed with The Two Sides of Monsieur Valentine which they played for request from some guy from the audience. And Britt Daniels at the beginning of it asked that guy if he's really satisfied.
    LCD Soundsystem
    Just before the gig's start I was saying to myself if I hadn't made a mistake when I preferred this gig to Justice live performance. But from the first Us v Them I knew I did well because LCD Soundsystem show was killing. Sound of Silver album only makes my one foot moving but live versions of the songs made moving whole body. And it was impossible to resist from the first song. And what was best the gig was getting better and better. From Daft Punk Is Playing at My House over North American Scum, Time to Get Away, All My Friends to Get Innocuous. At that moment I thought this was enough and it couldn't be better but James Murphy unleashed madness with Tribulations and set was ended by awesome, great and magnificient Yeah (Don't know what but f***ing great live version) when at its end all the people were just dancing and shouting loud YEAH YEAH YEAH. LCDs received massive applause so they returned for encore and played the perfect closer New York, I Love You. So this gig was killing so much so I decided not to see Hanne Hukkelberg because I would probably be able to stay there. Now, I'm regretting it a bit.
    Sonic Youth
    My last Pukkelpop concert. This gig was scheduled as Daydream Nation show and SY played their masterpiece in its entirety and in correct order. Live songs didn't differ too much from album versions only sometimes they added some extra feedbacks but it was impressive to see one of my favourite albums performed live. You know, magnificient songs and all those guitar tricks... After ending with lousy Trilogy they returned for encore with Mark Ibold (ex-Pavement bassist) and played two songs from Rather Ripped - Reena and Pink Steam. These songs showed how SY evolved in 20 years, even they're more pop they still rock the world. Perfect closing concert for perfect festival.
  • Pukkelpop 2007 - Day 2

    Ago 21 2007, 20h38

    Thu 16 Aug – Pukkelpop
    Day 2 - 17th August 2007 - Friday

    DeVotchKa
    Only thing I knew about this group was that they supported Dresden Dolls quite a lot and I liked them. They played cabaret chansons mixed with rock and Balkan folclore features and used variety of instruments - violin, accordeon, mandoline, double-bass and bombardone. And their of cover of Velvet Underground's Venus in Furs pretty rocked.
    Reverend and the Makers
    Shitdisco was cancelled and this guys replaced them. Unfortunately their brit pop with funk elements didn't impress me, they were blend. So I went to see Biffy Clyro and after three songs I left, it was boring.

    Then I got second lesson how is important to know how your favorite band looks. I was waiting for The Besnard Lakes to play. At the stage I saw female bassist, keyboards so I thought everything was ok. I didn't wonder about there was plenty of youngsters around. The announcer said something but I don't understand Dutch so I didn't care. And then band came and started to play good and catchy pop tune but I knew this couldn't be The Besnard Lakes. Fortunately, some girl next to me told that Belgian group Mintzkov replaced them. They were good but I left to find out what happened to The Besnard Lakes. Luckily, they were only rescheduled and not cancelled.
    Fujiya & Miyagi
    These three British guy played very good concert. They opened with Ankle Injuries and Photocopier and continued in their catchy disco songs with awesome bass lines. When I was getting a bit bored with repeatness, they came up with their smash hit Collarbone which was completely fabulous.
    Matt and Kim
    The second shortest (only 30 minutes, maybe less) and for sure the funniest concert at Pukkelpop. These two probably take too many Prozacs because they were smiling all the gig and Matt maybe regularly inflates helium to get that high voice. Matt plays keyboards, Kim drums and they both aren't any instrumental masters but they play with joy and passion and that was sufficient for me. They ruled with their short, fast and frantic songs and between the songs Matt kept telling funny things so they totally won the crowd. After they ended, they received quite massive applause and people shouted rhythmically WE WANT MORE. Matt returned on the stage with extra long slide on his knees but only nicely thanked to everybody claiming that they had no other song to play.
    Fridge
    Kieran Hebden's project didn't grab my interest. Average post-rock without any interesting idea. I left it in the middle.
    CSS
    Brazilian girls played enjoyable gig but they didn't surpass The Go! Team. I liked it a lot from the beginning but after some time I liked only the songs when keyboardist plugged in third guitar like in Meeting Paris Hilton, that sounded excellent. The closing with Let's Make Love and Listen to Death from Above was perfect, so I left gig with positive impressions.
    UNKLE
    I have never heard any their song (well, only Rabbit in Your Headlights) so I thought this gig would be hardly electronic. But I was very wrong, it ended up like rocking and noisy concert with loud drums, guitars, synths and some electronic bits. I liked it a lot and I didn't mind that some singing wasn't live and was played only from playback.
    Patrick Wolf
    I don't know why but I thought that when he plays live it's only him and violin and he samples all the things just like Owen Pallett (Final Fantasy) does but he was backed by band and this resulted in that he played piano, small guitar and violin for small amount of time and most time he was only singing. But from the opening Wolf Song he was showing how great and prolific songwriter he is (and also perfect singer). He played songs from all his three albums - I remember Tristan, Bluebells, The Libertine, Accident & Emergency, The Childcatcher, Bloodbeat (ended with excerpt from Rihanna's Umbrella :)) and every single song was perfect. He ended with magical Magic Position and that was perfect closer.
    The Arcade Fire
    The biggest disappointment of the festival. I love this band so much and reading all the reviews with sentences like "the best concert in my life" and watching awesome live footage at Youtube really made me looking forward to this gig. But it disappointed me a lot mostly because of very bad sound. The only instrument I heard clearly were drums and rest of it - vocals, choruses, guitars, violin, horns, percussions and helmets in Laika, organ in Intervention - simply everything that makes Arcade Fire's music so special sounded like if it was separated from me by the concrete wall. The band was trying but I couldn't find the right position where I could enjoy the gig. So that everything the band played didn't strike me as much as I expected. Only the ending with Tunnels, Power Out and Rebellion (Lies) was a bit better but it also didn't reach my expectations (and I think the band could reach it).
    The Besnard Lakes
    This gig was removed from afternoon hours to midnight and it resulted to missing Dinosaur Jr. concert. But I couldn't miss gig of the band that made my favourite 2007 album. The gig was magnificient. They opened with Ride the Rails and continued with another six songs from The Besnard Lakes Are The Dark Horse (only Cedric's War wasn't played). And every song was incredible - I simply adore those awesome melodies surrounded by beautiful guitar noise, vocal harmonies and unbelievable climaxes. And it doesn't matter if it's lousy Devastation or ethereal Because Tonight. And ending with Disaster and And You Lied to Me struck me a lot, so it was probably my best Pukkelpop moment.
    The Smashing Pumpkins
    I have never been big fan of Pumpkins so I didn't expect much from this gig. All of their songs seemed very similar to me and I'm never able to distinguish them. When I arrived, they were playing Cherub Rock, after that I also knew Zero, Bullet with Butterfly Wings and Tonight, Tonight. When they played these fast rocking songs, I kinda liked them but when the gig turned into playing slow ballads, long intros and even longer soloing and noisemaking, it pretty sucked. On the other hand, Billy Corgan still sings great and when he shouted I got goosebumps. So I stayed to the end of the concert not because I was enjoying it but only waiting for hearing Today and then I was a bit upset because they didn't play it.
  • Pukkelpop 2007 - Day 1

    Ago 21 2007, 20h35

    Thu 16 Aug – Pukkelpop
    Day 1 - 16th August 2007 - Thursday

    Silversun Pickups
    First band I saw at Pukkelpop. They played catchy set but I think some smaller stage would fit them much better and I also think their bassist should sing more, the songs she sang in were much better. What I liked the most were Kissing Families and Lazy Eye played one after another, that was kicking.
    Bondo de role
    It seemed that band and audience enjoyed the gig but I didn't like it. Music was boring, vocals didn't impress me, overall it was lame. And the samples of Europe's Final Countdown or Summer Nights from Grease musical were cheap.
    APSE
    Only Pukkelpop band I had seen live before I attented the festival. And like before 4 months, this concert was very kicking. It's not easy to desribe their music but I like evolution of their songs, how they go from silent beginnings to great outbreaks followed with sudden changes of rhytm, weird singing and wild guitar play.
    1990s
    I saw only 15 minutes of their gig but they surpassed my expectations. I saw only 3-piece band and I thought this would be boring but I was wrong. Guys played very catchy pop tunes and I couldn't resist to dance. And their wordless choruses worked very well with audience.
    Liars
    First mindblowing performance of the festival. Very raw, rough, noisy and really great. Drum-distorted songs from Drum's not Dead were much more agressive than on the album and worked great live. Rest of set kicked ass in the same way, I don't remember too much from it - only Plaster Casts Of Everything from forthcoming album and magnificient Broken Witch. Despite this I liked the gig a lot, sometimes shaking with head and sometimes looking amazed with mouth wide open.
    Rilo Kiley
    I heard only Execution of All Things album and I have the feeling that they didn't play any song from it. I recognized only It's a Hit and rest of the songs merged into one better collection of dynamic pop songs but only bit monotone. I also think that guitarist should sing more, the song he accompanied Jenny Lewis was really nice. Also liked the song called Silver Lining when Jenny played keyboards and there were only drums and guitar playing with her, this one was quite different from RK's other songs. And kudos for Jenny Lewis's clothes, very sexy :)
    Willy Mason
    First concert where I found out how it's important to know how the band looks. At the stage there appeared two guys - guitarist and drummer - joined by female violinist. The guitarist said he is Willy's brother Sam and Willy couldn't come so he will play instead of them. I thought that the guy was real Willy and was only joking. But after returning home, I found out that Willy lost his flight and that guy was really his brother :) But the concert was quite good - nice folk. When Sam was singing, the girl was playing violin, and it was quite interesting to listen. The songs when the girl took the guitar and started to sing were good only from beginning but then I got really bored with them. When Sam and girl were changing after one song, I was enjoying the show, but after that girl sang three songs in a row, I went away.
    The Go! Team
    Another great performance. The group kicked in with The Power Is On and Huddle Formation and everything went really great. Ninja's MCing and singing, perfect guitars and two-drum combo made me dance after first tones and I didn't stop until the end. They played an awesome set, new songs from forthcoming album (Doing it Right, Titanic Vandalism, Grip Like a Vice) and kicking songs from debut - Bottle Rocket, (awesome) Junior Kickstart and maybe some more I forgot. Ninja (with dislocated knee) talked all the time to crowd making it jumping and shouting and this made awesome atmosphere.
    Jamie T
    I hadn't heard anything from this guy before the festival and he suprised me a lot. He opened with Living with Betty only played on acoustic bass, then his backing band started playing too. The mixture of singing, rap, pop, punk and ska was pretty nice and made a smile on my face. It seemed that all British on Thursday were ease-makers.
    My Brightest Diamond
    Another very pleasant surprise. I was very curious about this performance so I preffered it to Iggy Pop's gig. And I don't regret. Shara supported by bassist and drummer played very good set. All the songs were good, darker and more thaw than they're on the album. I didn't know how good guitar player Shara is, she reminded me PJ Harvey a little bit. In the second half of the gig she changed guitar for piano and then song Disappear was magical, then among other songs she also played cover of Tainted Love by Soft Cell. At the end, Shara took guitar again and played Freak Out in almost punk way.
    Battles
    The best Thursday gig. Battles did very magnificient set. Totally organic union between live instruments and electronics and wild rhytms. I almost didn't hear the difference between guitars, keyboard or samples. They played most of the stuff from their masterpiece Mirrored, didn't remember what songs exactly they played but Tonto and Atlas played rightly one after another were killing. People around me (and me too) were totally stunned and only dancing and smiling like idiots after half of brain lobotomy. Battles enjoyed the gig well but I felt sorry for John Stanier (man who commands the metronome how to pulse) who was surrounded by his playmates and looked like he was tortured by them. While the others were looping guitars, making something with amps, sequencers, laptops etc he still beat into drums like a beast. Respect for that guy.
    Kaiser Chiefs
    I saw their set sitting on the grass quite far from the stage. I liked Na Na Na Na, Everyday I Love You Less and Less, I Predict a Riot and other song from first record, the songs from latest one didn't impress me so much.
    Low
    They played cool set full of their song made with the motto "less is more". Very beautiful slow songs only with nice voice harmonies, guitar and quiet bass and drums. I don't know much of their discography but I liked them a lot. I think that the best proof is that I didn't fell asleep cause I was getting very tired.
    Architecture in Helsinki
    What didn't happen at Low gig happened there. I was fighting with my tiredness and I lost sometimes around AiH's second or third song. I couldn't concentrate on their music so I decided to quit and go to sleep because I was totally worn out. I wasn't very lucky about that because I wanted to see AiH live so much but my body didn't let me.
  • Hrachovka 07 mými zraky

    Jul 31 2007, 15h27

    Fri 27 Jul – Hrachovka 2007
    Poněvadž nemám co dělat, vysypu sem svůj grafomanský záznam o Hrachovce. Kdo to přečte celé, má u mě lízátko.

    Dějství první

    Na Hrachovku jsem přišel jako zodpovědný a hudbylačný divák ještě, než areálem zazněly první akordy, ale vzhledem k tomu, že první vystupující stáli za starou bačkoru, to zase tak úžasné rozhodnutí nebylo. Votchi předvedli nejlepší moment, když klávesák zahrál při zvukovce hlavní motiv z Návštěvníků, pak už to šlo jenom z kopce. Kluci se zasekli někde v daleké minulosti - zpěvák si liboval v trapných postojích, otřesně zpíval, kytarista pohazoval nakadeřeným hárem, děs běs. Mělo mě varovat, že se sami cpou do škatulky progressive rock, i když správnější by bylo regressive rock.

    Podobně si počínal i Kamil Zlatovláska Střihavka, který by si mohl podat ruku s Petrem Kolářem. Oba mají účesy, které byly naposledy sexy před dvaceti lety, oba kvalitně zpívají, bohužel naprosto otřesné songy. Zlatovlásku navíc jistili kvalitní muzikanti, ze kterých sice padá Petru Korálovi čelist dolů, mně zase roztahovali koutky úst do širokého úsměvu, poněvadž jinak na nekonečná sóla reagovat neumím.

    Moc se nepředvedly ani mladé dámy českého popu. Natálie Kocábová zpívala své nudné songy s permanentně nasraným výrazem, který jsem dekódoval zhruba jako: "Tihle burani pode mnou určitě moji Scholu Alternativu nečetli a já jim tady ještě předvádím své Umění" Iva Frühlingová taková netykavka nebyla, házela do publika své plastikové úsměvy, ale k dobrému popu měla její hudba daleko.

    První koncert, který mi udělal radost, předvedli až berlínští Seidenmatt. I když v alternativním stagi (což je eufemismus pro trošku větší stan) zrovna nevládlo příjemné mikroklima, dokázal jsem tam vydržet celé vystoupení. Kluci hráli vzorový post-rock s dlouhými klidnými pasážemi, které, jak už to bývá, pěkně gradovaly ve strhujícím finále. Stylovou kostru pak doplňoval s všelijakými ruchy a loopy a kdo ví čím ještě chlapík za laptopem a v několika písních hoši přidali i zpěv, jen škoda, že trošku zanikal.

    Miou Miou by si měly poslechnout dámy Frühlingová a Kocábová za domácí úkol, aby věděly, jak má vypadat správný pop. Pardubičáci vybalili lehké melodie s dynamickými basovými linkami a franštinou pějící Karolína Dytrtová musela dobýt srdce každého přítomného chlapce, ať už zpívala nebo hrála na klávesy nebo stříhala nůžkami do vzduchu. A to nemluvím, když ve svých 60s šatech roztomile hopkala a tak odhalovala sličné nožky až nad kolena, což bylo vysoce půvabné a naivně nemravné.

    Na Elektrick Mann jsem dorazil, když tento meziříčský HC-hip-hop-alko-rap-peep-show orchestr odpálil svoje kultovní dílo Když chceš hamburger, dej si párek. Od kamarádů jsem se dozvěděl, že frontman Ice-B už stihl oblažit publikum pohledem na své řitní půlky, čímž vyplýtval hlavní atrakci koncertů EM. Kluci se všichni překvapivě drželi na nohou (co u ostatních skupin bývá pravidlem, je u nich výjimkou) a na své poměry předvedli povedený set založený na hitovkách z legenadárního Hrubého stylu doplněné o ty lepší songy z pozdějších alb. Publikum tak dostalo věrný obraz těžkého života na Valašsku plného chlastu, lehkých drog, nedostatku financí a nárazových homosexuálních pohlavních styků. Na konci vytáhli pecku z posledního alba zvoucí "Jaks ji šukal? Normálně nebo do piče?" s epochálním veršem "šukat prdel není žádná prdel".

    Liger svoje vystoupení zrušil, protože mu prý shořel laptop. Tenhle rakouský elektropísničkář už mi delší dobu uniká, takže mě novinka zrovna nepotěšila. Vůbec mám pocit, že problémů kolem jeho českých vystoupení se poslední dobou kupí nějak moc.

    Art Brut se od pražského vystoupení v lednu 2006 moc nezměnili. Pořád stejný nakopnutý punk-rock s texty, kterým se nejde nesmát (protože jsou fakt vtipné, nikoli směšné), s pořád roztomilým Eddiem Argosem, co pořád běhá po pódiu v ponožkách, moc vzorově nezpívá a na koncích písniček se pouští do dlouhých improvizací, které jsou taky pořád srandovní (i když jsem měl pocit, že některé už jsem slyšel před tím rokem a půl). Chlapci a dívka zahráli až překvapivě dost songů z našláplého debutu (u těch jsem se chytal) a prokládali to kusy z čerstvého alba (u těch jsem se nechytal, poněvadž jsem ho ještě neslyšel a texty jsem v úplnosti pochytat nedokázal). Argos ukazoval, jaký je šoumen a při Modern Art byl tak "rocked out", že zahodil mikrofon, ladným skokem se dostal přes zábrany a pobíhal mezi diváky, kterým sděloval, že moderní umění jej makes want to rock out. Art Brut to zapíchli povedeným medley svých největších pecek Good Weekend / Formed a Band a pak jsem pelášil do alternativ stanu.

    Tam jsem stihl tak polovinu setu Abuse, prvních slovenských vyslanců. Hráli povedené downtempo až skoro trip-hop decentně doplněné živými nástroji. Až mi bylo líto, že hráli zrovna proti Art Brut.

    Na hlavním stagi pak strašili Support Lesbiens. Ocenil jsem pohybovou choreografii Kryštofa Michala, který v jedné ruce držel mikrofon, v druhé stojan a pak už jenom pohazoval tím svým hárem - velice nápadité. Rozesmála mě hláška buď Michala nebo hlavního kytaristy, který vyřkl následující: "Jsme Support Lesbiens a už 15 let hrajeme to samé." Někdo by měl po něm mrštit jejich první album, aby se trošku vzpamatoval. Ve stanu zase hráli Legendary Pink Dots, ale byli na mě až příliš minimalističtí a celkem mě iritoval i zpěvákův hlas.

    I Am X se opozdili, myslel jsem, že to bylo kvůli delšímu zvučení, ale druhý den jsem se dozvěděl, že zpoždění mělo vzniknout kvůli konfliktu mezi Panprem (perkusionista z Elektrick Mann) a někým z I Am X, pravděpodobně kytaristou. Co jsem tak pátral, na netu se objevilo několik různých interpretací, které oscilují mezi klasickou ránou pěstí až po náhodné zaškobrtnutí. Dokud se neobjeví nějaký vizuální důkaz, zřejmě zůstane vše v rovině tvrzení proti tvrzení. Světlo by mohli vnést pořadatelé, ale těžko říct, jestli budou riskovat, aby se Hrachovce říkalo Festival, na kterém headliner dostane do držky. No ale teď ke koncertu, který se mi celkem líbil, a to hudbu I Am X z desek moc nemusím. Songy naživo však měly solidní tah, podpořila je impresivní světelná show (máme pro to nějaké lepší slovo?) a sám Chris Corner by rozhodně zasloužil uznání za pohybovou aktivitu - tam už chyběl jenom moonwalking. Ale i tak jsem předčasně zběhl do stanu.

    MIDI Lidi ukázali v nejlepším světle svou elektroniku s lidskou tváří, tedy celkem zábavnou a snadno přístupnou. Vše doplněné o projekci, jež mi dala vzpomenout na kamarádův Didaktik M (já měl jenom Nintendo). Na konec zazněl song, ve kterém zazněl i hlavní motiv Love Will Tear Us Apart, čímž byl lehce přezdnamenán nástup The Prostitutes.

    Ale ještě předtím hráli Moimir Papalescu & The Nihilists. I když mám pocit, že je poslední dobou vídám až příliš často, jejich vystoupení se mi zase líbilo, ačkoli set-list byl nijak nepřekvapující - směska těch nejlepších pecek z obou desek zakončená obligátní Summer Deviation. O to nevypočitatelnější je zase poslouchat, v kterých momentech zazní saxofon. Nevím, jak vy, ale já ho slyším pokaždé někde jinde. Mám podezření, že Moimir Papalescu sestrojil Petru Venkrbcovi nějakou mašinku, která mu náhodně zapíná a vypíná mikrofon u saxofonu, jelikož jinak si to nedovedu vysvětlit.

    Pátek pro mě skončil s The Prostitutes. Ti předvedli hodně odvázaný koncert, na kterém podle očekávání hráli songy z jediného alba plus pár mně neznámých (nových?) fláků. O dynamický průběh se staral kytarista Martin Destroyer, který by taky zasloužil plaketu za pohybovou aktivitu a za rekord v počtu vykonaných kokotin s kytarou za minutu, a zpěvák Adrian Bell, co zase vyšplhal po centrálním stanovém sloupu. Tak jsem si říkal, kam se poděli ti vyjukánci, kteří se v Abatonu na podzim 2005 málem strachy nepodívali do publika. Teď působili, že si užívali skutečnosti, že na jejich hudbu paří náctiletí kluci a holky, a ani jim nevadí, že jsou o nějakou tu generaci napřed. Ale Prostitutes mají kromě dynamické dvojky i dvojku statickou - tu tvořil klavesák (ten je ale statický jaksi od podstaty) a Šmity, kterému by Apačové bez váhání přidělili jméno Kamenný Ksicht. Na každý pád vystoupení šlapalo, někdy si až příliš místa uzurpoval Destroyer, patrně v touze sdělit světu, jaký to má výkonný aparát, třeba takový konec Don't Give a Damn jsem nepoznával, ale co už - znělo to dobře. Na konec rozjetá Substitute od The Who - solidní závěr noci.

    Dějství druhé

    V sobotu už jsem tak vzorný příchod neukázal, a první, co jsem slyšel, byl poslední akord od Žambochů. Na hlavní stagi hráli Lavagance, další slovenští reprezentanti. Kluci byli vzorně vyfešákovaní, ale jejich hudba je na mě až moc funky a málo rock. Každopádně zpěvák by mohl poskytnout pár lekcí angličtiny Kryštofu Michalovi. A Miles je i tak pořád nakopaná hitovka. Mauritius asi moc poslouchají Vypsanou fiXu, každopádně zpěvák zajímavě vyřešil odvěké dilema, co dělat s rukama. Celou dobu držel saxofon, na který hral opravdu výjimečně.

    A tak první vydařený koncert druhého dne vytasili DVA. Velice potěšující éterický folk, kde on hraje na kytaru a smyčkuje vlastní beatboxové výplody, ona pěkně zpívá a ještě pěkněji hraje na saxofon nebo klarinet. Bylo to tak klidné, že pár chlapíků vedle mě usnulo. Jen jsem celou dobu koumal, jakým že jazykem to zpívají, a dospěl jsem k závěru, že to bude asi nějaká vlastní odrůda hopelandic, což mi krátká netová rešerše víceméně potvrdila.

    Stan pak ovládli ter haar, další Berliners. S kolegy ze Seidenmatt toho měli nemálo společného, Ter Haar naprosto kašlou na zpěv a oproti sajdnmatímu post-rocku servírují o něco svižnější math-rock. Zvlášť bicmenovo tričko Battles ukazovalo, odkud vítr vane. Ter Haar spustili solidní smršť a když už začínali lehce nudit, přiskočil jeden z kytaristů k synťáku a příjemně to celé osvěžil. Jestliže nedávno německá reprezentace vyrabovala Letnou, pak musím konstatovat, že němečtí muzikanti zaznamenali u mě podobný triumf. Jen škoda, že je moc lidí nevidělo.

    Pak jsem s nelibostí zjistil, že jsem jaksi zameškal výuku slovenských vulgarismů pod taktovkou Rytmuse, kterého jsem viděl, jak opouští festivalový areál se svojí crew v bílém bavoráku. Ale sestup do smradlavých kanálů českého jazyka se Supercrooo jsem promeškat nehodlal. Žel bohu, jejich beaty šly ven neskutečně nahlas, takže přehlušovaly proudy vulgarit obou protagonistů. Po dvou trecích jsem to vzdal, ale pohled na spoře oděné nactileté holky s rukama ve vzduchu, co na povel skandovaly Čubko! Čubko!, byl k nezaplacení.

    Pak to na hlavním pódiu rozbalili UK Subs. Centrálního punkového harcovníka obklopovalo trio mladíků, kteří se mu starali o muziku. Pod pódiem vznikl celkem solidní kotel, což Charlieho Harpera viditelně potěšilo. Ostatně pohled na lidi v tričcích s Johnny Rottenem, Sidem Viciousem, Clash nebo Exploited, kteří mají méně než 40 let, se mu asi v Británii často nenabízí. Harper pak ještě místní muzikology informoval, že punk je "traditional English folk music", a zase pokračoval v tříakordovém běsnění.

    Priessnitz opět dokázali, jací jsou profíci, dokázali totiž vzorně poštelovat počasí. Těsně předtím, než spustili, se nebe zatáhlo černými mraky (a přitom nepršelo) a začal vát ostrý vítr (jen už nedotáhli směr, protože vanul ze západu). Set otevřeli peckami ze Sterea a pak to začali prokládat starými klasikami (teď si ale pamatuju jen Děláže a Hvězdu, asi i Havrana). Zvuk byl bezva, Kružík to impresivně hrnul, jen Švejdíkovi místy odcházel hlas, ale statečně se s tím popral. Kupodivu se nekonaly profláklé Sny, ale pánové to zapíchli s Nebolí. Koncert byl fajn, ale nedosáhl epochálnosti z Hrachovky 05, hlavně kvůli tomu, že se nijak početné publikum moc nechytalo.

    Ve stanu jsem chytl akorát zvučící OTK. Celkem veselá byla hádka Ondřeje Ježka (asi nejlepšího producenta v ČR) se zvukařem o to, jestli odposlech hraje nebo ne, již zvukař zakončil slovy: "Něco s tím udělejte, mně už se nechce přemýšlet." Velice profesionální přístup. Koncert mi přišel podobný tomu, když OTK předskakovali nedávno Paper Chase, tedy celkem dost písniček z chystaného alba (a nebo jsem jenom nepoznal ty staré). Intenzivní zážitek, kterým jen OTK potvrdili statut jedné z našich nejlepších nezávislých rockových skupin.

    Pak jsem chytl Chikinki, jejichž vystoupení bylo nudné jako peklo (boring as hell). Málo dance, aby mě to roztančilo, málo rock, aby mě to přimělo pohazovat kadeřemi, steklo to po mně jak po teflonu.

    Zato Zoot Woman mě chytli. I když jsem část jejich vystoupení promeškal výpravou pro pláštěnku, kapela Stuarta Price (aka Jacques Lu Cont), jejíž basačka u mě vyhrála trofej pro nejkrásnější ženské stvoření festivalu, mě dostala střízlivým electropopovým výstupem, do něhož vlastně působivě zapadl i déšť. Teď marně vzpomínám, co předvedli tak výjimečného, ale naživo to fungovalo báječně.

    Longital přihrál déšť asi největší návštěvu, kterou stan za festival zažil (možná ještě na Legendary Pink Dots). Slovenské duo zahrálo songy z posledního alba - Výprava, Konečně si letěl, Modrý plyn, a bylo to super. Ostatně jako vždy. Víc jsem neslyšel, páč jsem udělal největší chybu celého festivalu a odešel na Tata Bojs.

    Tata Bojs si samozřejmě museli dát s vystoupením načas. I když to oficiálně bylo kvůli tomu, že "spadly jističe", podezírám někoho ze štábu Tatáčů, že to udělal schválně, protože není možné, aby kluci vystoupili v plánovaném čase. Čekání by tolik nevadilo, ale koncert už vadil. Začali ne zrovna povedenými songy z posledního alba (které je jinak podle mého celkem povedené), Elišce ani Toreadorská otázka to nezachránily a když spustili Vítací, na kterou jsem přímo alergický, zlomil jsem nad kluky hůl. Možná, že potom předvedli nejlepší koncert kariéry, ale já to neviděl. Nuwerthovská ekipa tak nedosáhla hvězdných výšin z předloňského ročníku, ale zatímco Priessnitz svou laťku kvality přeskočili, Tata Bojs skončili dost pod ní.

    Raději jsem zaplul do stanu, kde nastoupila Nina Hynes se svým novým uskupením Nina Hynes & The Husbands. Podle názvu jsem čekal, že ji bude doprovázet nejmíň 3členný band, ale Husbands byl v Hrachovci jen mladík jménem Fabien Leseure. Nina obohatila své klasické solové vystoupení - éterický až bjorkovský vokál, úsporná kytarová hra a smyčkování (kytary i hlasu, např. udělá nejdřív á- á- á- á-, pak -ú -ú -ú -ú, a nakonec vyleze áú áú áú áú - takhle to moc dobře nevypadá, ale zní to dobře). Fabien pak za hradbou z kláves a nějakého toho synťáku obohacoval songy umělými bicími (sem tam) nebo všelijakými divnými zvuky, kterým my elektroničtí diletanti říkáme souhrně cingrlátka (pořád). Dřívější ambientně-folková vystoupení Niny tak nabrala kurs do místy pomalého, místy rychlejšího indie popu a znělo to celé velmi příjemně.

    Poslední skupinu, kterou jsem se snažil poctivě vnímat, byli Sunshine. I když jsem poslední desku pořádně neslyšel, mám pocit, že hráli převážně materiál z Dreamera, z Moonshower... hráli Victimatd., Miss Kkarma Kkoma a Lower Than Low a ke starší tvorbě (asi) nesáhli vůbec. Sunshine tak ukázali světu svou asi nejpopovější tvář a na mě to kupodivu fungovalo, protože jsem se jakž takž hýbal, ale to zas až takový kousek nebyl, protože mi byla celkem zima. Hochům vystajlovaným až za ušima to odsípalo pěkně, jen občasný kolemjdoucí mohl mít pocit, že zpěv jede z playbacku. Kay se totiž půlku koncertu promenádoval na zemi před diváky a byla celkem švanda pozorovat pološílené patnáctky, jak se vrhají po Božském Kájovi, který by mohl být jejich tatíkem. Nejlepší bylo, že Kája celkem ochotně spolupracoval, podával ruce a pozóval i do mobilů, které mu holky lepily do 10cm-ové vzdálenosti od huby. Ale i tak koncert Suns více než ušel.