princeKropotkinThu 29 Sep – Prodavač, Jelly Belly
do xt3 chodím poměrně nerad, protože jsem snad nikdy nezažil, že by to tam mělo příjemnou atmosféru, a to se týká koncertů našich i cizích. každopádně jo. když hraje Prodavač, sestupuje se i do jámy lvové. i za 150 korun dokonce.
je to asi tím klubem. když jsem tam vlezl, vypadalo to tam jako vždycky, když tam vlezu. v podstatě ani noha. chvíli jsem seděl a četl si nebe pod berlínem od rudiše, pak přišli "moje lidi", tak jsme hovořili. všechno bylo připravený, ale asi se nechtělo úplně začínat... doufalo se asi, že ještě přijdou další fanoušci a fanynky. no. to důležitý ale je, že ta muzika je fakt strašně dobrá. ty texty jsou skvělý. ten mírně osmdesátkovej zvuk je výbornej. celý je to autentický, jak by asi řekl heidegger, kdyby chodil trsat na takovýhle kapely. moc mě to bavilo. ou jé.
kapelu Jelly Belly jsem vůbec neznal. ten zvuk mě bavil hodně, parádně to tepalo, i když teda ty ultrazvukový efekty byly na moje uši chvílema trochu moc. kluci slovenský dělaj super muziku, jen jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že jsou nějak hrozně smutný, naštvaný, otrávený nebo všechno dohromady. svým způsobem tomu rozumím, protože hrát pro pár lidí je vždycky trochu smutný - zvlášť, když vám praskne struna a tak - ale jsou určitý chyby, kterejch by se měl člověk na pódiu (nebo teda dole pod pódiem, abych byl přesnej) vyvarovat. tím mám na mysli především to, že není dobrý mluvit před publikem - ať je sebemenší - o tom, že je tam mrtvo a projevovat nějak zklamání nad tím, že jako moc lidí nepřišlo. mluvíte totiž s těma, co přišli. s těma, kterejm to za to stálo. s těma, který jsou rádi, že tam jsou... a když se pak kapela tváří, že ráda není, tak je z toho docela pachuť. každopádně ale velmi dramatická a silná hudba, no. to se člověku z hlavy nevykouří, což je důležitá vlastnost.
do xt3 chodím poměrně nerad, protože jsem snad nikdy nezažil, že by to tam mělo příjemnou atmosféru, a to se týká koncertů našich i cizích. každopádně jo. když hraje Prodavač, sestupuje se i do jámy lvové. i za 150 korun dokonce.
je to asi tím klubem. když jsem tam vlezl, vypadalo to tam jako vždycky, když tam vlezu. v podstatě ani noha. chvíli jsem seděl a četl si nebe pod berlínem od rudiše, pak přišli "moje lidi", tak jsme hovořili. všechno bylo připravený, ale asi se nechtělo úplně začínat... doufalo se asi, že ještě přijdou další fanoušci a fanynky. no. to důležitý ale je, že ta muzika je fakt strašně dobrá. ty texty jsou skvělý. ten mírně osmdesátkovej zvuk je výbornej. celý je to autentický, jak by asi řekl heidegger, kdyby chodil trsat na takovýhle kapely. moc mě to bavilo. ou jé.
kapelu Jelly Belly jsem vůbec neznal. ten zvuk mě bavil hodně, parádně to tepalo, i když teda ty ultrazvukový efekty byly na moje uši chvílema trochu moc. kluci slovenský dělaj super muziku, jen jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že jsou nějak hrozně smutný, naštvaný, otrávený nebo všechno dohromady. svým způsobem tomu rozumím, protože hrát pro pár lidí je vždycky trochu smutný - zvlášť, když vám praskne struna a tak - ale jsou určitý chyby, kterejch by se měl člověk na pódiu (nebo teda dole pod pódiem, abych byl přesnej) vyvarovat. tím mám na mysli především to, že není dobrý mluvit před publikem - ať je sebemenší - o tom, že je tam mrtvo a projevovat nějak zklamání nad tím, že jako moc lidí nepřišlo. mluvíte totiž s těma, co přišli. s těma, kterejm to za to stálo. s těma, který jsou rádi, že tam jsou... a když se pak kapela tváří, že ráda není, tak je z toho docela pachuť. každopádně ale velmi dramatická a silná hudba, no. to se člověku z hlavy nevykouří, což je důležitá vlastnost.
