Blog

Aktuálnost především, takže sem v květnu házim žebříček za předešlej rok, což musí bejt každýmu uplně jasný jak absurdní a zbytečné to je.. no což se dá dělat, tak snad příště!


Nejlepší deska:
Foley Room @ Amon Tobin
Smile @ Boris
Do It! @ Clinic
Join Dan Sartain @ Dan Sartain
Smokey Rolls Down Thunder Canyon @ Devendra Banhart
Alles Wieder Offen @ Einstürzende Neubauten
Made In The Dark @ Hot Chip
Cross @ Justice
Nude With Boots @ Melvins
Ghosts I-IV (HALO 26) @ Nine Inch Nails
Nouns @ No Age
One Day as a Lion (EP) @ One Day As A Lion
Third @ Portishead
Meanderthal @ Torche
Vampire Weekend @ Vampire Weekend

Nejlepší skladba:
Gimme That Punk @ Audio Bullys
I Don't Want to Die (in the Hospital) @ Conor Oberst]
A History of Drunks @ Melvins
All You Need Is Me @ Morrissey
Swastika Eyes covers (especially the Kodet one)

Nejlepší kapela:
Melvins

Nejlepší koncert:
Melvins + Big Business @ Akráč
Paramount Styles @ 007
Einstürzende Neubauten @ Archa
Meshuggah + The Dillinger Escape Plan @ Roxy + Rock Café
Gnu @ Bloud

a nej koncerty na fesťákách:
Roskilde: My Bloody Valentine + Grinderman + Liars + No Age + Mogwai + The Streets + Neil Young + Hot Chip + Digitalism ..
Sziget: Jamiroquai + Vitalic + R.E.M.
Tasov: Insania

Síň slávy:
Blbost

Objev roku:
Fucked Up
No Age
Regina Spektor

Guilty pleasures (hříšný rozkoše):
Mělo tam bejt last.fm, to je snad jasný.

Událost roku:
Zas sem vyplnil něco jinýho než sem chtěl, ale kdo mě zná, tak ví..

Zklamání roku:
Moje lenost. Co se koncertů týče tak každopádně Jaguar Love v LMB. Docela přesně to popsal spoonman (tady)

Hláška roku:
kámoš v klubu: Tohle když bych si pustil doma na kompu, tak se mi pustí antivirák!
Celá cesta na Roskilde a zpět byla jedna hlaška na druhou..

Vzkaz/přání do roku 2008:
Státnice, jak jinak .. (revize: povedlo se)
Více "Nekuřte na koncertech" (revize: zatím se vůbec nepovedlo)

Silver Rocket je:
a) Smysl mýho života
b) Moje celoživotní láska
c) Společenství supermužů

Wed 22 Apr – Butthole Surfers + Black Dice

Včera na koncertě obnovených Butthole Surfers se mi stala zajímavá historka. Na koncertech si už dlouhodobě stěžuju na 'zahulenost' a čas od času s tím někoho (zjevně) obtěžuju. Podle mě by mělo být normální, že se v uzavřeným prostoru (bez dovolení) prostě nekouří, ale to v tuhle chvíli není podstatné, protože včera se koncert odehrál v Divadle Archa jehož sál je nekuřácký.. Sám jsem dlouho dotyčného nechápal, takže ta absurdnost je reálná. Moje verze je následovná:

Přede mnou stojí chlápek co se chová jako hovado (tzn. jako neohleduplnej hulvát - a neznamená to, že paří nebo tak něco), ale to není nic neobvyklého. Ve chvíli dohraní písničky začne dokola vyřvávat „hobluuuj!“ dokaď nezačnou hrát další písničku. (Ze začátku je to vtipné a respektuju to, aspoň se něco děje – lepší než strnulí publikum) Pak vidim, že si začíná balit cígo, tak když už si chce zapálit, tak na něj zaklepu (nebudu čekat na moment, kdy kouří, aby zbytečně típal) aby si mmj. uvědomil, že tam není sám a řeknu „Prosim vás, tady je to nekuřácký“. On dotčeně odvětí „No a v čem je problém?“. Po „Tak třeba, když byste si zapálil, tak by to mohlo někomu vadit..“ už to byl jen monolog z jeho strany do kterýho nemělo smysl (slovně) zasahovat a jen sem nad nim mávnul rukou. Každopádně to co z něj po téhle výměně lezlo bylo nějak takhle (nějakou větu sem asi zapomněl a vážně mě to mrzí):
„To seš tu jako tajnej polda?“, „To mi to chceš zkazit?“, „Jen počkej po koncertě nahoře, to tě pěkně zřídim“, „Počkám si na tebe", ale pořád se necítil dost sebejistě, tak pak přidal „Mám kudlu, tak ti ukážu - ty uvidíš ty hajzle!“ (neobešlo se to bez patřičného gesta rukou u krku). Pak se začal pro změnu vytahovat „Na ten koncert čekám 20 let!" a „Já žiju ve Švýcarsku a když se sem vrátim, tak tu musim uklízet bordel po lidech jako si ty!“ (???) (Podobných generalizací na mojí osobu bylo povícero).. Po asi minutce se s tim nezapáleným cígem někam vypařil a už sem ho naštěstí více neviděl (asi to ujišťování ve vlastní sílu a nadřazenost pořad nestačilo, aby se cítil dostatečně sebejistě). Každopádně jeho kámoš, kterej ho v jednu chvíli držel, když nejvíc pěnil, tam zůstal.
Takže o argumentu „Tak to kuřákovi hned řekni, když ti to vadí a nestěžuj si pak.." si i přes zjevnou logiku pořád myslim svý (navíc koncertní hluk dost úspěšně znemožňuje cokoliv smysluplnýho sdělit). Občas to zkusím a při nejlepším toho (omluvně nebo znechuceně) dotyčnej nechá, ale v drtivý většině se mi vysměje do ksichtu a když je to úplný hovado, tak může být i hůř.. (naštěstí to bylo bez ty dohry, ale stejně). Teďkon jen lituju, že sem si ho (aspoň mobilem) nevyfotil a sem si ho nepověsil.. 'Varování před magorem‘. Čeho všeho se člověk pro dvě slušné věty nedočká a z čeho všeho může být zároveň obviněn je vážně neuvěřitelné.

Asi za dalších 15 min si zapálil frontman pohozené cígo, takže část kuřáku dostala ihned signál, že si vlastně můžou zapálit taky, když muže on (ala pískoviště)..

Nechci se tim vším dotknout kuřáků co sou ohleduplní a aspoň při tom koncertě si dokážou svou neřest upřít. Z mojich zkušeností na koncertech kouří buď ortodoxní závisláci, puberťáci a vesměs lidi nátury podobné uvedenýmu příkladu „co je ti do toho na koncertě se normálně kouří, tak zůstaň doma" (ikdyž naštěstí málokdy takový hrubiáni). Se pak nemůžou kuřáci divit, když kvůli možná menší části neohleduplných budou asi víc a víc zaváděny zákazy kouření, ale vlastně si za to můžete sami.

Díky, že na koncertech nekouříte (já po vás pivo taky neliju).

http://myspace.com/nekurtenakoncertech

Po dvou letech patřilo pódium pražského klubu Roxy opět Maxu Cavalerovi a jeho kumpánům ze Soulfly. A to jen měsíc od koncertního debutu bratrského projektu Cavalera Conspiracy v Liberci, takže vyvstala otázka kolik lidu ne zrovna levný koncert přiláká...

Více na freemusic

Budapešť hostila muziku

Report psanej do lidoveckejch (link)

Letošní ročník festivalu uprostřed Budapešti doznal několika změn. Nejvýraznější bylo zkrácení na pět dnů (s jedním „startovním“), které se promítlo ve větší koncentraci vystoupení. Zběhlé návštěvníky pak překvapily drobné přesuny pódií, barů a další změny rozmístění. To vše mělo spíš pozitivní dopad, a proto nepřekvapí rekordní množství lidí - 385 tisíc. Toto impozantní číslo dalo za pravdu výjimečnosti festivalu, který bezpochyby patří do první evropské ligy. Pro návštěvníky z Německa nebo Francie představují přívětivé ceny další bonus programu. Zahraniční hosté přijíždějí ve velkém množství, a činí tak Sziget vpravdě mezinárodním festivalem.



Fanouškům se zde představila i řada v Praze koncertujících interpretů (například R.E.M.), ale festival lákal především na Jamiroquai a neobvykle vysoké množství britských kytarovek. Návrat acid jazzových Jamiroquai naplnil očekávání. Zeštíhlení sestavy kapele velmi prospělo a dalo zapomenout na její nepříliš povedenou koncertní premiéru v Praze. Za šest let došlo i k hudebnímu posunu kapely a vůdčí úlohu kláves převzal nový baskytarista Paul Turner, který svým jazzovým citem ovládl tísnící se davy a přiměl je k tanci. Nelze však nezmínit i úlohu Jasona Kaye samého, který s návratem na pódia vyměnil indiánskou čelenku za kulicha a ze své diktátorské pozice nabídl nejen suverénní zpěv, ale také na místě vybíral následující písničky. Zazněly Canned Heat, průlomová Cosmic Girl a strhující filmová Deeper Underground.

Američtí R.E.M. se ukázali být největším tahounem celého festivalu a „jejich“ sobotní den byl dokonce vyprodaný. Představili do detailu dotažený profesionální výkon, zajímavé projekce a písničky vybírané rovnoměrně z celé kariéry. Nejvíc protežovanou byla aktuální deska Accelerate – skladby z ní působily svěže a koncert byl i díky nim mnohem živější.

Z aktuálních britpopových skupin překvapili The Kooks, kteří byli svým folkovým písničkářstvím příjemnou změnou po z minulé slávy žijících Kaiser Chiefs. Taktéž kapela okolo excentrického chuligána Petera Dohertyho (Babyshambles) představila svým oddaným fanouškům přesně to, v co doufali – nezaměnitelný zvuk korunovaný poetickými hity.

Jako osvědčená sázka na jistotu se opět ukázala tzv. Wan2Stage, kde publikum mile ukolébal švédský písničkář José González. Posluchače naopak rozpohybovali Kanaďané Danko Jones a nizozemští Kraak & Smaak. Cizince pak mile překvapili místní ColorStar. V Party Aréně zahrál francouzský Vitalic, který se 1. listopadu představí i v pražském klubu Roxy a koncert nelze než doporučit. Tanečnější podání debutového alba výborně zafungovalo a víc než tropické podmínky stanu nezabránily výborné atmosféře.

Nepříliš přesvědčivá byla show znovuobnovených Sex Pistols, jejichž politická agitka působila trapně, a koncert tak pro většinu lidí představoval jen čekání na jejich punkové klasiky God Save The Queen a Anarchy In The UK. I exkluzivní spojení Natacha Atlas s jejími domovskými Transglobal Underground mohlo dopadnout lépe.

Celkově však dění na dunajském ostrově Sziget přináší zajímavou dramaturgii, výborné zázemí a prostředí a snad lze počítat i příznivé počasí, které tak dotváří nezapomenutelnou a pohodovou atmosféru festivalu.

p.s. k sepsání plánovaný květnatější verze už nikdy nedošlo..

Pohoda Festival 2008, den druhý

Modré Hory
"Modré hory, dobré hory."
Jaké bylo příjemné překvapení zastihnout na 3.stage Peťo Tázka - jako součást dalšího projektu Modré hory. Kromě PT byl na pódiu i Lyrik-H a další člen obstarával pouštění smyček a živé dechy (!). To mě fakt dostávalo, jen tomu docela ubíralo strašné nazvučení (tzv. 'do očí/uší bijící'). Byla to ohlušující koule v níž jsem jen těžko odposlouchával texty a melodie dechových sól. Ale i tak mi přišlo, že Modré hory nemají tak depresivní texty, alespoň v porovnání s 'a capella' verzí barové "nevim jak se menuje, ale znáte z koncertů" (snad novější než album VP84).


The Prostitutes
Jako jedni z mála 'nedokázali' odehrát celou hodinu a navíc se dělali zajímavými (=přídávali), ale i to lze pochopit, když to prý byl jejich první koncert na Slovensku (nebo snad jen na Pohodě?). Jak už delší dobu činí, tak i na pohodě dali pár nových věcí a to hlavně v závěru setu. Navíc na nich moc lidí nebylo (což mi ale přišlo téměř na každém koncertě vyjma Fatboye), což vzhledem k účasti Editors téhož dne překvapí, ja bych čekal, že budou hrát před nima..

The Cribs
Další z nekonečné řady bezduchých kytarovek. Hlavně 'aby se na to pařilo', ale nic víc. A navíc na začátku s debilně nazvučenou kytarou, ale ono to vlastně bylo jedno..

Blood Red Shoes
RBS nepovažuju za bezduchou kytarovku, to jen aby bylo jasno. Baví mě a navíc se mi neoposlouchali až tak rychle.
Naživo začli, vzhledem k tomu málu co maj na pódiu, s notným zpožděním (dle mě jen proto aby skončili v plánovanou celou a víc než 45 min. program nemaj). Když sem však uviděl Lauru-Mary Carter, tak sem jim vše odpustil, dyť jí to seklo ještě víc než na promo fotkách!
Takže White Stripes v obráceným gardu? Ano i ne. Nejsou tak garážový (ale to WS teď už taky ne), snad maj i kapku komplikovanější rytmy (že jo Meg), ale hlavně mě naživo bavili skoro tak moc jako zmínění Detroiťani. Sekali za sebou jednu od druhý a odehráli nejspíš celý album a snad i ňáký béčka a šmitec. Laura-Mary sice měla značnou trému (skoro se bála kouknout do lidí), takže skoro promluvila, ale to se dá prominout. Koncert promluvil jasnou řečí. Nádhera a teď rychle na Editors.


Editors
Takže jestli je nesetřela ani Apačka (Melt), tak jak bych moh já? Víceméně to s nima mam podobně jako ona, jen jsem mírnější.. Alba sem si snad i oblíbil, ale zdaleka nepatří mezi ty ke kterým se vracim.
Koncert byl spíš poklidnější než pařící což ve světle předešlých kytarovek na který se pařilo hodně, ale byli to úplný blbosti, je vlastně kladné hodnocení. Ale i tak sem se o to pokusil, jen mi odměnou byli (min.) nepříjemné pohledy lidí co se přišli podívat co nejblíž na svoje idoly. O ňákým prostoru pro kotel očividně neměli vůbec páru. A to ani "I'm so glad I've found this" (Munich) nezabralo. Závěr koncertu byl supr, ta kapela ale má feeling, hlavně teda těma pár hitama jo. Jen škoda, že nepřidali, protože zájem ze strany publika byl fakt velkej. Kaščák byl v nezáviděný pozici a ani "je to rozhodnutí kapely" nepomohlo..

Joan Baez
Starší dáma s kytarou a mladší kapelou, to mi připomnělo loňskou Marianne Faithfull, ale ta neměla tu kytaru. Jak v programu slíbila, tak hrála staré, nové a pak 'to mezi tím', což nedokážu posoudit, protože od ní znám velký kulový. Hudebně procházela od písničkového blues do kántry a pak třeba pro změnu kántry. Musím uznat, že sem to poslouchal s velkým zaujetím, naživo fakt supr, ale neumím si představit, že bych si ji pustil doma, to by mi to asi přišlo monotónní. Každopádně odchod po půl hoďce kvůli gáblíku a Audio Bullys byl nemilosrdný, škoda.

Audio Bullys
Totální nářez! Úžasné a strhující - dávali jednu pecku od druhé. Stačila jim k tomu strohá sestava DJ+MC+bubeník po čase doplněná i kytaristou - a to jen aby vyvrátili moje tvrzení "vůbec nevim co od nich naživo čekat, ale určitě nečekejte žádnou zasranou kytarovku, to vim jistě", protože jinak kromě jednoho momentu byl úplně k ničemu. Víceméně i bubeník tam mlátil do spíš symbolických škopků ten strohej (a úžasnej) rytmus, kterej by si mohli nechat patentovat..
Když sem po asi 15 min. uslyšel tu známou melodii podpořenou chuligánským "We Don't Care, What you say", tak sem myslel, že se rozeskočim. Krása, pure madness. Ale celej trval asi 1,5 min., protože ihned přešla do dalšího tracku. No aspoň sem na ní nemusel 'čekat' dlouho a užil si jí pěkně z vostra. Vůbec celej začátek byl hodně z Ego War, což bylo kurva dobře. Ale jasnej vrchol přišel s přiblblou Nancy Sinatrovským remixem Bang Bang (My Baby Shot Me Down), která naživo zněla fakt jak cover a ne jak (nepřiznanej) remix. A čim to? Vcelku jednoduše - co šlo naživo, tak tak i bylo, tzn. jak úvodní kytarová melodie (uááh), tak i úvodní recitace "I was five and he was six" s drsným 'bang bang' (který sem si už dávno překřtil na 'gang bang', hehe) a to v podání MC-ho! To nebylo ani na živáku z Dublinu 2005 co znám. Já myslel, že padnu na prdel.
Intermezzo---
Hned po koncertě mě napadlo, že tohle bylo to co mi u UNKLE scházelo, radši písničky přearanžovat a přezpívat jinak, než je útlocitně ponechávat v albové verzi s neživým vokálem.
---konec intermezza
No a samozřejmě, že ten přechod, ten zlom do tucky přišel stejně nečekaně jako na albu, ale to jsme čekali a v tu ránu byli všichni ve vzduchu a freneticky se zmítali a skákali (a přitom takovej tupej beat!). Konečně koncert, kde si člověk nepřišel jak v kostele. A přitom jak málo stačí. Proč jen nepřijeli už v roce 2003?


Lou Rhodes
Euforie z koncertu AB byla tak velká, že dokonce dokázala vytěsnit z paměti i přítomnost Miss Kitin na 3. stage, takže sem s véčou (konečně) dorazili co nejblíže stage kde básnila Lou Rhodes. Avšak Lou byla tak poklidná (a to měla i spešl kapelu), že sem mezi sousty zmohl jen na průpovídku "tu znám", když k nám náhodou přiletěla nějaká melodie. Bohužel víc nic, škoda.

The Streets
Díky zdlouhavé véče sme nestihli ani začátek Streets, ale díky tomu, že sem měl Mika Skinnera jako opáčko, tak sem to výjimečně nehrotil.
První co bylo, bylo překvapení, že neni tak narváno jako na Fatboy Slim. To teda ani zdaleka ne. Takže, fakt tu nejsou až tak profláklý jak sem čekal. No nic, nevermind.
Prodral jsem se dopředu a začal si užívat co sem promeškal. Přišlo mi, že to sem byl asi jedinej, kotel nebyl vůbec a lidi studený jak psí čumák. Takže vlastně přišlo vhod, že Mike zkoušel to co na Roskilde, protože jinak by ty lidi snad tak i zůstali. Takže "pokleknout a obejmout neznámýho člověka vedle sebe". Hádejte co udělá čechoslovák? Jasně, poklekne a začne cucat tu sekretářku po svým boku, nebo případně zůstane stát a všechno si fotí.. Tohodle sem součástí? Cywe, to mi p**** záda, to je jak z ňákýho absurdního snu! Koncentrace lidí nebyla zdaleka jako na Rosk (člověk klečel na někom jiným), ale přesto se našli dva chytráci co nevyskočili včas, takže sem je pak musel zvedat. Navíc Mike vypadal nějak moc střízlivej (asi měl v šatně taky Bažanta), takže měl pod kontrolou čas a chtěl stihnout všechno, protože dostal přidělenou jen hoďku. Přesto paradoxně hrály spíš samý pomalý, takže už ani nevim jestli sem zaslech moje oblíbený "don't judge me, don't judge me". Lidi na pytel, ale jestli ne dřív, tak při budysurfu určitě, si lidi získal. Mike proběhl mezi klečícíma lidma až ke zvukaři a odsud se vez po lidských rukou dopředu. Hudebně úžasný zážitek, snad i proto, že pro Streets mam slabost, jen ty lidi mi to ňák kazili.
Shrnutí: tak i tak byl koncert moc moc pěknej, jen mam to srovnání s Rosk, kde mi přišlo, že byli o třídu vejš.


Pendulum
Co by to bylo za fesťák, když by nekončil diskoškou? Ve vedlejším stanu už to rozjížděli Pendulum, tak sme do toho rozjetého vlaku přiskočili a .. dobrý, drumík's not death nebo jak se to říká.
Druhé album In Silico je úplná blbost, ty vokály a nasládlé hlásky tam akorát překáží, ale proti gustu.. já když už, tak zůstanu u debutu. Takže když pustili něco z křemíku, tak jako by mě polili pivem (nebo v jejich případě spíš limonádou), ale s postupem času a ztrátou funkčnosti řady smyslů mi to začínalo být víc a víc jedno. Takže vlastně diskoška oka, ale na závěr Rosk to zdaleka nemělo, kde to po vynikajících Hot Chip neuvěřitelně rozjeli Digitalism...

================================

A to bylo milé děti vše! Pohoda byla v pohodě, potvrdila pověst jediného smysluplného popového fesťáku v Československu, ale na evropskej průměr přecijen ještě nesahá (což ostatně ani nechce).

+ dostatek cizích kapel (a zároveň nejsou vyčpělé)
+ útulné prostředí, kdy se funkčně využil prostor letiště
+ jen jedna kontrola, což přiznalo chabost argumentu jiných fesťáků zákazu vstupu prakticky s čímkoliv (o prachy jde až v první řadě)
+ ceny
+ pořádek
+ dodržování lineupu
+ hodinové pauzy mezi kapelama => koncerty dobře nazvučené a nepůsobí to hekticky

- absence pánských záchodů (tzv. 'raketky')
- absence vody u záchodů (aspoň užitkové!)
- soustředění záchodů jen na pár míst o velkém množství, což je pro návštěvníka nepraktické
- malý výběr jídel
- otrávení lidé ze zázemí festivalu (šatna, vlez.. obecně asi CS problém)
- kritický stav u koryt s vodou, které tekly a zároveň nebyly v okolí palety pro snazší přístup. O tom jsem si vždycky myslel, že je povinné. A taky ten systém páčky u vody byl dost nehygienický a nebyl ani úsporný, protože se často 'zaseknul' a voda tekla dál..

Tak co, uvidíme se příště?

Pohoda Festival 2008, den první

Karpatské chrbáty
Lze o KC říct, že jsou trapní? Možná jsou na hraně, ale drží se jí zuby nehty. Nekonvenční image kapely, slovensky uhozené texty a jednoduchá rytmika. Leckdo je může milovat, stejně tak i nenávidět, ale i přes tu všechnu snahu budou většině ukradení. Já si při nich příjemně odpočal (ale od čeho?). V závěru došlo i na hostovačku "13 batalión minerála Jobusa" složený ze samých, lehce netypických, dechů, ale že by mě to nějak pobavilo, se teda říct nedá..


Sto múch
Na ně jsem se těšil trošku víc než na KC a to nejen kvůli tomu, že nemají texty o práci (!), ale spíš příjemně banální o lásce (sick). Samozřejmě 'vtipné', dyť je to slovenská kapela. Navíc mají dvě zpěvačky, takže je i na co se koukat. Příjemné to bylo, ale ani mě to nedonutilo se zvednout..

Pražský Výběr II
Má vůbec smysl plejtvat slovy na tuhle 'kapelu'? Ne, nemá, je to totální kravina, takže u ní lze cítit jen znechucení a trapnost. Dál.

The Subways
Už z All or Nothing mi přišli jako úplně zbyteční, ale teprve naživo sem musel uznat, že je to totální blbost. Víc jak 15 až 20 min. opravdu nešlo vydržet, to zavánělo masochismem. Já si pořád říkal "to neni možný, aby byli tak strašní, to se přeci musí zlepšit!". Jak moc byli Subways blbý dobře poukázala kvanta teenagerů co si přišla zaskákat. A ani s časem se to nezlepšilo, pořád nudnější kytara za druhou, o base ani nemá smysl mluvit, protože ta zněla jak zadrhnutá, pořád to samé.. Zoufalost, kterou neomlouvá ani krátká doba fungování kapely, snad jen nedostatek soudnosti.

IVA NOVA
Něco jako ruské Brathanki, kdyby v kapele měli jen ženský a zjednodušili by strukturu písniček. Monotónní nuda. Pop world music. Dál.

Tomáš Sloboda
Po těch třech kapelách by víceméně bodlo cokoliv a nakonec taky jo. Sounds Like This zastupujou slovenskej britpop, trošku nekonvenční, ale ne zas tak moc, protože v půlce setu dali dvě ucouraný 'balady' (nebo jedna nekonečná?), které jako by veleli "jdi pro pivko". Zdaleka to nebylo špatný, ale vyhledávat je asi nebudu..

Tinariwen
Tinariwen byli loni na Szigetu a když sem poslouchal desky, tak mě tak nudili, že sem je ani nedoposlouchal (a na koncert sem nešel). Desky totiž zní jak ze sudu. Proto sem je letos vynechal a nechal se překvapit.
A že koncert měl ale grády! Celej dobu jsem se příjemně kolébal a nechal jsem se uhranout nádhernými melodiemi. Tak tohle sem nezažil, snad jen loni na The Good, The Bad & The Queen, ale ti mě lehce štvali tou dokonalou interpretací desky, tou akademickou nudou. Fascinující a nádherné, možná i proto, že ty desky neznám. Navíc absence bicích (bubínek se nepočítá) příjemně ozvláštní a změní vyznění hudby, proč jen všechny kapely musí mít bicí? (odpověď: aby se měli na co a koho vymlouvat)
To proplejtání melodií kytar (žádná přiblblost deseti kytar přes sebe toho samého ala Pearl Jam) skloubené s vokálem (a v případě vokalistek i takové to 'uauaua', které jste jako děti dělali po shlédnutí Vinetůa :)
Africké blues, to na ně fakt sedne, ale jen když si představíte něco dokonalého (John Lee Hooker), něco moderního a krásně melodického (Vampire Weekend) a něco co vás vystřelí do oblak (Radiohead live; když se povede). JO!


The Gossip
Ten klip The Gossip co letos běžel ve Varech v bloku klipů (by Klusák) byl docela příznačnej. Jen zpěv s bicíma a do toho (taktéž) monotónní basa. Jediné co zbejvalo bylo zaměřit se na zpěvačku, nic jinýho zajímavýho nebylo, tím pádem i na její fyzickou podstatu. Na Pohodě to nebylo jinak, až na to, že ten basák byl kytaristou/klávesákem a basák byl ňákej bedňák co sem tam něco zašmrdlal (ne, taky to nestálo za řeč). Bubeník taky zrovna nebyl Mike Portnoy (ostatně souprava byla taková cestovní), spíš spadal do kategorie "je bicí, jak se na to hraje?" a pro jistotu hrál celej koncert to samý, aby to náhodou neposral.. Ale ňákým záhadným způsobem to docela fungovalo, žádná trapárna se nekonala, ikdyž působili jak studentská kapela, tak Beth Ditto dokázala hudbu povznést trochu vejš a s klidem na ni zapomenout. Takže vlastně palec nahoru, jen je trochu pochroumanej..
p.s. ta ozvěna na hlavní stage (od záchodů a sprch) mě u Gossip obzvlášť nepříjemně rušila, u ostatních kapel mi to tak už nepřišlo..

GOCOO
Poslední z tria interpretů které mi loni/letos o vlásek unikli.
GOCOO je sedm pěknejch bab (a pět míň zajímavých postav) a koncert odpálili mohutným basem (synchronní úder do všech bubnů). Ne, nebyla to ta osudná frekvence při níž neudržíte zažívání, ale asi to bylo o fous, protože koncert to byl k pohledání. Aspoň z předních řad se moc příjemně oddávalo té fascinující podívané (už sem zmínil, že mimo jiné to sou docela kočky?), umocňující melodické řezání stáda japonců do bubnů - když to někdo umí, tak může být melodické cokoliv, že Savage Republic a Nojbautni?
p.s. když přestalo hrát z repráků (a schválně to nebylo), tak ty jejich přehnaná gesta působila obzvlášť vtipně, když jeli pořád dál a dál.. Naštěstí je bylo slyšet i tak!

The Matthew Herbert Big Band
Docela mě zarazilo, že MH měl až takovej big band (15 dechů), chvilkama to znělo jako bych se znova octnul ve Varech na Altmanovo New York, New York, jen kdyby ten blázen tak (zajímavě) neprznil hlas zpěvačce. Jindy to zase bylo celý jenom o něm, kdy o sobě dokázal vědět až neuvěřitelně násilně. A to intermezzo s roztrháním místních novin a vhození těch kousíčků do víru ventilátoru působilo velmi zajímavě a to snad i ve druhé rovině, kdy to symbolizovalo samotný přístup k hudbě - roztrhání a velmi příjemné složení do nových kontur. MH s big bandem určitě patří do kategorie 'must see', ale že by mě posadil na prdel, to zase ne, asi nejsem dost velkej masochista..


UNKLE
Po loňském velmi vydařeném koncíku na Szigetu byli pro mě UNKLE jednou z nejočekávanějších kapel Pohody. A na rovinu - výsledek předčil i ta očekávání.
Loni jsem z dálky neregistroval obsazení, ale to letos nebyl problém, protože koncert byl v menším prostoru a s míň lidma (navíc od půlky koncertu začli lidi odcházet na sousedního Fatboye). Dle zvuku se přístup UNKLE nezměnil, byl tam nezbytný James Lavelle doplněný hostujícím Gavinem Clarkem, kytaristou/zpěvákem (Pablo Clements?), basákem, bubeníkem a klávesákem. Za mikrofon se stavěl nejen James a éterický Gavin, ale bylo slyšet i kytaristu. Gavinovi to zpívalo opravdu nádherně a když nezpíval, tak stál na kraji pódia a kochal se. Jó! Ostatní hostující vokalisti jeli z vinylu, ale takovejch písniček zas moc nebylo (napadá mě jedna z těch s Joshem). Z nového alba hrály jen jednu (Nocturnal) a na to, že vyšlo nedávno, tak jí lidi znali dobře.. Ach ten internet. Kostrou koncertu byli, jako loni, písničky hlavně z (výtečného) alba War Stories. Stejně asi jako ostatní skalní fanoušky (nebylo jich málo) mě UNKLE naprosto pohltili a cloumali se mnou co to šlo. Napomohla tomu i výživné nazvučení s adekvátní hlasitostí (takže žádné Roskildové 'bezpečnost především', fuck off!)..


Fatboy Slim
S čínou a pivkem v ruce (hehe, to je jak začátek písničky, třeba právě od Streets :) jsem obešel celej chumel lidí co nabobtnal do strany od pódia (až ke stánkům) a jal se vychytrale cpát z druhé strany. Dobře já! Povedlo se a plně najeden sem si začal užívat mixáže prej nejznámějšího (flanelovýho) DJ dneška. Popis je víceméně přesnej - žádný experimenty, progres či aspoň udávání trendů to nebylo ani zdaleka, jen vcelku konvenční set hodně známýho člověka. Ne že by to bylo dřív jinak, ale FBS je hlavně entertainer a až pak hudebník. V praxi to pak vypadá tak, že si rychle sesmolí to co poleze následujících 10 min. z repráků a pak do toho hecuje lidi, skáče, popíjí a kouří.. Nic proti, kdyby to ale bylo vyváženo zajímavostí setu. Z větší části FBS mixoval z dnešního pohledu archaicky, ikdyž s nejmodernějšími technologiemi, a to 'za sebe' a ne 'do sebe' (jako činí jiní dinosauři, např. Chems) což mi připadá jako kapku nostalgické.
Z nějakého nepochopitelného důvodu si taky FBS oblíbil basovou pasáž z The Hardest Button to Button (The White Stripes, takže každému jistě došlo, že je to vlastně zkreslená kytara) a používal ji ve formě jinglu - tzn. oddělovala jednotlivé úseky setu. Ono vůbec dost se hrabal v archívech, kde našel takové skvosty jako Majkla Jackensonna do kterýho přimíchal páně Iggyho, který se na tom plátně (který mmj. taky nejspíš 'obsluhoval' FBS; nejspíš díky svému zázračnému SW) vůbec neobnažoval, tak nevim jestli to byl vůbec von, protože já ho mam v živý paměti trochu jinak..
Každopádně nejvtipnější a nejzábavnějším momentem byli, kromě namixování (I Can't Get No) Satisfaction do funkovýho hávu, sekvence vytahování vinylů velmi významných kapel a jejich milníků, kdy se začlo The Beatles, pokračovalo The Smiths a přešlo přes 90ky do současnosti. Hlas přečetl "The Beatles?" a následovalo nekompromisní "Just a band!" a takle pořád dál. Člověk mohl jen tipovat na co všechno dojde, ale hlavně, co má být pointou? No nakonec pointou bylo vytáhnutí vinylu Fatboye a taktéž zaznělo "Fatboy Slim? Just a band!".
Závěr setu měl okořenit ohňostroj, ale na to sem asi příliš velkej cynik, takže než vočumování mi přišlo smysluplnější se uložit ke spánku.. Prostě FBS je taková pouťová atrakce. Ale ať tak či tak je Fatboy velmi zdatnej DJ s vyhlášeným citem pro rytmus a snad i po technické stránce na tom není nejhůř, což ale v dnešní době lze opravdu těžko posoudit (stojí skloněnej za notebookem). Takže víceméně jakože dobrý, ale nebejt to Fatboy, tak tam zůstane pětina lidí (ne že by neodcházeli znechuceně i tak). Ta kopice starý hudby mě překvapila spíš negativně, nechodím na set poslouchat co znám a když už tak radši v neobvyklých souvislostech (nemyslím jen mashupy). Jo a prznit mi The Arcade Fire (No Cars Go) taky nemusel, na ty ať nešahá!
p.s. před lety v nějakém rozhovoru FBS vyprávěl jak měl hrát na svatbě svého známého a byl velmi překvapen, že tam na něj nečekal gramec, ale CD přehrávač. Tehdy se tomu hrozně podivoval a dneska už se s ním taky netahá..

#05 KVIFF 2008 - Videoklipy 'Jiné tělo' / Music Videos 'Another Body' /CZ

Na MFF Karlovy Vary 2008 vybíral opět Pavel Klusák tématické videoklipy a už nabídka interpretů (CocoRosie, Bonnie Prince Billy, Animal Collective, Björk..) leccos slibovala. Jelikož na klipy vůbec nekoukám, tak jsem se do Husovky, kde se to promítalo, vypravil.. A musim říct, že v závěru jsem nelitoval, ikdyž tak růžové to nebylo, přecijen koukat přes hodinu na klipy (18!) písniček co člověk zná není žádná extra výhra..

Promo kecy jsou přímo na webu MFF

A neodpustim si poznámku. V sálu jsem byl s lidma kteří říkali tak zasvěcené názory jako "Já znám akorát tu Björk", případně "CocoRosie, to mi něco říká, ale nevim co to je" a podobný píčoviny. Kurva, co tam takový lidi vlastně dělali? Trošku mi to bylo trapný, že dorazili samý hudební analfabeti.. Asi je holt pravda, že tohle se běžně v český TV (existuje vlastně nějakej pořad?) nebo rádiu nehraje.

Antony & The Johnsons - Hope There's Someone
Začátek byl velmi nudný, celý Antonyho klip se odehrává v posteli Určitě má hlubokou filozofickou rovinu, ale ta mě velmi znatelně minula ..



Antony Hegarty - If It Be Your Will (Live)
I další písnička byla od dlouhána Antonyho, který se moc sexy svíjel u mikrofonového stojanu za melodie Leonarda Cohena.. Nic převratného, což je možná dané i tím, že je to živá verze..



Hercules and Love Affair - Blind
A do třetice opět Antony. Tentokrát s Hercules And Love Affair a jejich Blind. Konečně přišel klip který zaujal, navíc i rychlejši písnička a je to i ta z lepších. Ale co bylo hlavní - pěknej harémovej klip (herečka je kočka!). Fakt.



The Knife - Pass This On
Estetika sálu s podivnýma existencema jak z klipu Nicka Cavea, ale za mikrofonem se svíjí transka. Vše působí trapně, ale lidi začínají ožívat a pěkně zpomaleně tancovat.. Není to špatné, hudba je však až příliš úchylná, že značně evokuje takové ty letní hity z 80.let (což není nikdy dobře) ala Bananarama a podobné 'jamajské' vykopávky..



Peaches & Iggy Pop - Kick It
Peaches mám moc rád. Iggy mám moc rád. Je k tomu něco dodávat? Spojení nespojitelného a ultra vtipnej klip se zombies (a není jím ani Iggy a ani Peaches! :) příjemně naladí. Úsměv na tváři zaručen!



Animal Collective - Peacebone
To by nebyli AC aby svou písničku neokořenili něčím úchylným, ale s něčím tak vtipným ala E.T.! Láska slečny k monstru navíc vygraduje v ještě větší úchylnost .. Pro fans nutnost!



Björk - Triumph Of A Heart
Tak tohle je absolutní povinnost pro (sic nefanouška Björk) maniaka do kočet (ano myslim Apačku)! Ničím převratný klip, ale svým způsobem pěkný..



Scout Niblett & Bonnie 'Prince' Billy - The Kiss
Ucouraný kosterní klip, který zachraňuje spíš hudba než video..



Bonnie 'Prince' Billy - Cursed Sleep
Další ucouraná písnička s přírodní tématikou (sick!). Rodina starající se o podivného ptačího muže a rozhodně to neni nuda jako ten film.. A v závěru i ten E.T. přijde! Moc příjemný, ale smutný klip.



The Knife - Silent Shout
Blbost.



CocoRosie - Rainbowarriors
Víc než knírek jedné ze slečen v klipu nic nezaujme.. Nuda.



Lamb - B-Line
Příběh ala horory z 30.let, také podobně jednoduché, ale hozené do moderního hávu. Zaujme snad jen ta přeměna Lou Rhodes..



The Gossip - Careless Whisper (Live)
Naživo basa/bicí/vokál působí značně stereotipně. Nezachraňují ani tanečky mnoharozměrné zpěvačky..



Islaya - Pete P
Další z přírodních klipů, asi to není náhoda. Tenhle navíc v duchu DIY a to velmi povedeně. Zpracování televize jako zobrazovače otočné pomalované role papíru mi přijde dokonalé.



Robots in Disguise - The Sex Has Made Me Stupid
Angažované slečny opět zasahují.. Tento klip jasně vítězí ve vtipnosti! Robotí láska je cool, utáhování matek sexy a množství poloh zarazí.. Zpracování dodává klipu šmrnc a vtip.



Goldfrapp - A&E
Alison a tanečky okolo ní. Nebýt závěru tak nuda.



Björk - Wanderlust (2D Version)
Troubení parníků/ovcí a následný vodopád animace.. No já nevim, fakt to někoho baví a zajímá?



Sigur Rós - Gobbledigook
A troška erotiky na závěr. Islandský naháči Sigur Rós poukazují na krásu jednoduchosti. Vcelku naturalistický a v závěru trošku monotónní klip, ale proč ne.

Beatallica - novátoři nebo retro? Originalita nebo recyklát? Vážnost nebo parodie? Ještě něco chybí? Nevadí. Beatallica přišla s mixováním nespojitelného ještě když to nebylo úspěšné a vyhledávané (nyní se to zve mash-upem). Ale co tu dělají sedm let poté? To napoví report z koncertu ..

Takže - co je to Beatallica? Mnozí si jistě vybaví, jak v roce 2001 přišla tato kapela s nápadem kombinovat a zároveň tím i parodovat dvě své oblíbené kapely - Brouky a Metlu. Tento originální nápad se však nezamlouval vydavatelským společnostem (EPčka byla volně ke stažení) a pokusili se kapelu umlčet. Také jak jinak, když byli jedněmi z průkopníků mash-upu (a to navíc v živém provedení). Takže když se naskytla příležitost Beatallicu slyšet a vidět naživo (turné k loni vydanému oficiálnímu debut LP), tak zvědavost nakonec zvítězila. A jaké to tedy bylo?

Pořadatel očividně moc nezvládl promo koncertu (věděli jste o něm?), takže se koncert konal v poloprázdném Rock Café. Každopádně před Beatallicou hráli ostravští Hyperion, tak ještě krátce něco o nich. Na své webové stránce se charakterizují jako 'cello rock' což napoví, že to bude taková česká Apocalyptica. Bohužel se zdálo, že všechno hraje proti nim - např. měli tak špatný zvuk, že by i nedávní Stolen Babies měli děkovat zvukaři klubu. Nedá se tomu uhnout - Hyperion z Apocalyptiky okoukali téměř vše: hudební směřování, obsazení, 'choreografii' a v neposlední řadě i styčné plochy v tracklistu. Naneštěstí však v té vážné podobě jako se prezentuje vzor, ale i špatně provedené, že se docela často dostavuje pocit parodie, která to očividně nemá být. Takže je dost možné, že ten zvuk až tak moc nebyl vinou zvukaře, ale i kapelou samotnou, protože některé pasáže vysloveně trhali uši a o nějakém hudebním mistrovství nemohla být vůbec řeč. Vrstvení klišé opravdu silné písničky neudělá.

Po asi dvacetiminutovce vyčkávání přišla Beatallica. Nečekali na vytleskávání a dokonce ani na zhasnutí světel, což v konečném důsledku bylo docela příznačné. Už samotnými texty se snižují do podoby alkoholiků/primitivů a i naživo této image dali za pravdu. Tak jako hudba, tak i pódiová prezentace byla mash-upem - oblečení (jakože hudba) ala Beatles ze 'Sgt. Peppera' a alkohol (texty, dikce a rify) zase jako Metallica. Samotný set byl sestaven jak ze známých písniček obsažených na EPčkách a albu, tak se ke slovu dostali i ty co jsou zatím nenahrané a nové. Živé verze se od studiových lišili drobnými vyhrávkami a sóly. Tato oživení většinou byla i ku prospěchu věci, protože dokázala víc přiblížit písničky co Beatallice sloužili jako inspirace. Každopádně recept na písničky je jasný - jako základ jednu z perel brouků na niž se roubuje parodický text připodobňující (nejen) Metallicu. Pro větší přiblížení oběma kapelám dochází k zrychlení rytmu (takřka "univerzální rytmus") a kořenění rify z Metalliky. Přechody mezi "to jsou ještě Beatles" a "teď už zase metalový brouci" (či obráceně) jsou vždy dobře načasované, okamžité a působí vtipně. Ostatně na vtipnost měl být po celý koncert hlavní důraz. Lze říct, že z větší části tomu tak i bylo, koncert nakonec ani nepůsobil dlouze (75min.) a nedošlo ani na rozdělení setu na základní část a přídavek. A i v tom vězela ta příznačnost - kapela působila skromně, správně amatérsky a neznechuceně z malé návštěvy. Kdybych nevěděl, že to jsou amíci, tak bych je klidně tipoval na nějakou kamarádskou kapelu třeba z Písku.

"Hey, dude-it'z true not sad
Take a thrash song and make it better
Remembah! That metal iz in your heart
Then you can start to be a fretter"
('Hey Dude')

"Tato písnička překvapivě nebude o pití piva.." a následovala All You Need Is Blood. Vůbec samotné názvy písniček jsou docela lákavé mixy - závěr koncertu tak patřil i I Want to Choke Your Band, ...And Justice for All My Loving a perle Hey Dude. Běžnými hudebními měřítky byl ten koncert velmi špatný, ale tento postoj k jejich hudbě nepatří. Pravda, lepšímu nazvučení bych se nebránil, ale na měřítka zábavové kapely ten palec nahoru nakonec půjde, protože ve srovnáním s vesnickým Kabátem (který nic neparoduje, snad jen sám sebe) se člověk může bavit bez výčitek ze ztráty soudnosti.

Beatallica (US), Hyperion (CZ) – Rock Café, Praha, 13.5.2008