Blog → Opravdu skvělý zážitek jen pro fanoušky, důkazem bylo tuhé obecenstvo

Sun 17 Aug – R.E.M.

Tři chlapíci z Athens, kteří už 10 let od odchodu bubeníka Billa Berryho se marně pokoušeli o desky, s kterými lámali světové hitparády a žebříčky se po čtyřech letech vrátili do oblíbené Prahy - tentokrát s ohromujícím nábojem a absencí dinosauřích hitů pro masy a také pomalých písní. Dokázali tak, že jsou opět na výsluní a zabrousili do žánru, kde se mají nejlépe.

Po otevření areálu skromně přicházeli lidé, kromě rozsáhlé fanouškovské základny, která již delší dobu před areálem čekala a tím si tak zajistili skvělé místo, aby byli svým idolům co nejblíže. Během čekání v areálu jsme si mohli zakoupit pití, jídlo a především také oficiální trička z letošního turné, nové album Accelerate či knihu Hello. Zároveň jsme také mohli pozorovat přípravu projekce a nahlédnout tak trošku (ale opravdu malinko) do tajů oné techniky.

Kolem sedmé hodiny pódium obsadila předkapela The Duke Spirit, která ač měla skvělé písničky, projev a dobrý muzikantský um, působila unyle díky nazvučení a také atmosféře (někteří lidé ještě stále seděli, či leželi na trávníku). Projekce také občas zazmatkovala, ale tak to u předkapel prostě bývá. Proto tato kapela s osobitou zpěvačkou s takřka divným kostýmem působila nemastně neslaně.

Po akademické čtvrthodince se konečně objevili na pódiu pánové z R.E.M. Koncert pochopitelně započal Michaelovým klepáním na mikrofon a show s nečekaným otvírákem These Days mohla začít. Skvělý zážitek navíc doplňovala báječná projekce, která určitě nadchla každého. Velikým nedostatkem tohoto vydařeného koncertu nebylo denní světlo, nýbrž obecenstvo. Místo "skákajících hrozičů" se zde ocitalo líné lidstvo (kromě vařícího se kotle pod pódiem), které občas kývalo hlavou, párkrát si něco brouklo - a to bylo vše. Důsledkem této chladné atmosféry v zadním sektoru stání byl jistě také setlist, který ač pro fanoušky byl na prosto doveden k dokonalosti, pro ostatní posluchače, kteří znají 3-4 hity z rádia nemohl takřka nic nabídnout, kromě snad posledních šesti písní.

Jak působil setlist na fanoušky (to znamená i na mě)? Velmi vyváženě a zároveň i překvapující - především představení starších písní z éry IRS osmdesátých let určitě potěšilo a také nové úpravy písní Ive Been High a Let Me Indostaly velmi emocionální a sentimentální podobu, při které běhal mráz po zádech, stejně jako u mé nejoblíběnější písně Electrolite, která byla ozvláštněna Michaelovým vyzváním přítomných návštšvníků, aby zvedli nad hlavu své mobilní telefony. Imitace Los Angeles pro Michaela v podání Prahy určitě potěšilo (nehledě na faktu, že po celou dobu koncertu z něj vyzařovala dobrá nálada s pocitem, že zase R.E.M. hrají v Praze).

Mluveného slova opravdu bylo málo, na začátku koncertu stačilo sotva jen jedno slovo, ale když se Michael do něj pustil, zahrál na emocionální notu či jen tak vtípkoval (Dont go back to Praha)

A víte co na tomto koncertě bylo to nejhorší? Že utekl jako voda. I tak jeho návštěva rozhodně stála za to a protože to byl můj první větší koncert v životě, rozhodně pozitivní dojmy převládají na plné čáře.

Děkuji Vám pánové za úžasný zážitek. Thanks so luck!

Setlist:
These Days, Living Well Is The Best Revenge, What's The Frequency, Kenneth?, Circus Envy, Drive, Man-Sized Wreath, Walk Unafraid, Hollow Man, Bad Day, Ignoreland, Animal, Driver 8, Electrolite, The Great Beyond, Little America, The One I Love, I’ve Been High, Let Me In, Horse To Water, I’m Gonna DJ, Orange Crush, Imitation Of Life, Supernatural Superserious, Losing My Religion, (Don’t Go Back To) Rockville, It's The End Of The World As We Know It (And I Feel Fine), Man On The Moon

Celkem: 27 skladeb