Sexta-feira 26 Set 2008, 15h:06

Mon 22 Sep – Coldplay, Albert Hammond, Jr.

První, co vás před O2 Arénou uvítalo, pokud jste stejně jako já přišli na poslední chvíli, byly davy lidí pomalu se šinoucí směrem k turniketům jakýmsi páskou vytyčeným labyrintem, před kterým se tvořily docela solidní fronty (u vstupů bylo naproti tomu poměrně prázdno, takže v labyrintu zřejmě byly nějaké slepé uličky). Pak už šup do kotle a jde se na věc.
Na kytaristu mých oblíbených Strokes jsem se těšil, a to hlavně díky jeho nezaměnitelnému stylu hry na kytaru a charaktistickému účesu. To, že se nechal ostříhat, bych mu ještě odpustil. Ale to, že za 30 minut hrábne do strun tak třikrát, mě docela zklamalo. Z této hudebně dost neobjevné partičky mě pak zaujal snad jen basák, jenž by způsobem hry pravou rukou moh z fleku hrát bluegrass na benžo.
Pak nastalo trochu delší čekání, při kterém se jindy lenivé české obecenstvo nebývale rozjelo, a musím uznat, že mexické vlny byly skutečně parádní. Po půl desáté pak přišla hlavní atrakce večera.
Každému asi bylo už předem jasné, že Coldplay zahrájí většinu svých singlů, kterých mají víc, než je svatých na Orloji, a že to celé bude velkolepá show a tak dále. Podobné ódy už tu jsou, takže já se zaměřím spíš na pár detailů, které mi uvízly v paměti.

1) Příjemně mě překvapilo, že až na jednu se dostalo na všechny písně z nového alba, černý petr trochu očekávaně bohužel zbyl na moji milovanou Yes!. Hlavně Cemeteries Of London a Strawberry Swing se, myslím, povedly náramně.
2) Kupodivu jsem se bavil i u mnou na zrovna oblíbeného hitu Viva La Vida. Hlavně když se Chris Martin ke konci dopotácel na promenádu před pódiem, chytil se za hruď a svalil se na zem, přímo před zraky přítomných zdravotníků, kteří chvíli nevěděli, jestli ho mají jít křísit. Naštěstí pak ale pochopili, že jde jen o divadelní výstup (někdo by řekl "dramatické finále").
3) O chybě ve Fix You a její opakované verzi se toho napsalo už dost. Já osobně bych místo přídavkovitého repete tohoto hitu byl radši třeba za nějaký další song z alba Parachutes.
4) Chris Martin jistě umí hrát na piáno… Některé jeho improvizované výstupy mi ale silně připomínaly (teď mi hardcore fanoušci prominou) spíš hru opilého pistolníka na rozladěné pianino někde v báru na divokém západě.
5) No a na konec si neodpustím poznámku, že kytarista Jonny Buckland vypadal chvílema na plátně jako Dr. House v kšiltovce. :)

Celkem i tak dávám 9 z 10, protože jednoduše - lepší koncert jsem za poslední rok neviděl. Bod nestrhávám za žádnou z těch "prkotin", které jsem teď popisoval, ale za "mezigalaktické" disko. Prostě koukat za tmy na blikající mobily za zvuků disko remixu Viva La Vida mě nějak nevzalo…