Blog

Fri 16 Oct – Patrick Wolf, Burian

'haha, to určitě, Patrick Wolf v Akropoli... Počkej, cože, to není vtip?!' - tohle byla moje reakce, když jsem se to zhruba před měsícem dozvěděla. Nějak jsem tomu nevěřila, ale když mi to google potvrdil, tak jsem se musela vzdát.

Teď něco k Burianovi... Tenhle chlápek je určitě hodně nadaný, ale za to nesympatický každým svým pohybem a grimasou. Ne, nemám ráda Southpaw, ani jeho. Jediné, co se mu na solové desce povedlo, je klip k Feed the Fire, který ovšem on nevymyslel, takže mu to žádný kladný body nepřidává. Hodně mě pobavil, když přijel s psacím strojem na popelnici (ano, super maxi experimentání!). Zrovna zvuk psacího stroje mám vážně ráda, ale ta popelnice trochu kazila celkový dojem. Za to má moc pěknou cellistku, na kterou se dobře koukalo, a nebyla jsem to jenom já, ale i lidi kolem mě, kdo jí věnoval pozornost po většinu jejich setu.

Jen co se support přetrpěl (nerada to slovo používám, jenže v poslední době je to jediné, co se dá říct o všech těch předkapelách), rychle se přestavila stage (rychleji, než jsem čekala) a přišel ten, na koho se všichni těšili. A jako správná hvězda na sebe nechal nějakou tu dobu čekat, zatímco doprovod byl už dávno na místě. Když se ON, tedy mistr Patrick Wolf ukázal, už jenom svou přítomností si získal všechny lidi před sebou (možná s tak rychlým přijetím ani nepočítal).

Ze začátku byl stejně trochu rezervovanější, ale když viděl, jak jsme z něj všichni maximálně nadšení, začal se usmívat čím dál tím častěji. Hodně bych ocenila jeho nejdříve oční kontakt s publikem (ten člověk snad věnoval pohled každému člověku v sále :), až na jednu věrnou fanynku, co stála přímo pod klávesama a znala opravdu každý text a strašně široce artikulovala, aby to každý viděl. A na ní se asi nepodíval ani jednou, což mi bylo líto, ale třeba na kamaráda vedle mě koukal skoro pořád :)). Pak začal taky komunikovat, a ne jenom větami typu: 'jste nejlepší publikum na světě' a 'miluji vás', ale přidal i něco více osobního, jako když vyprávěl, jak mu všichni ve škole říkali, že je buzna, a jestli se to děje nám, tak ať se nebojíme, že to přestane. A kam to dotáhl on, že :). Taky byl vtipný jeho komentář při pípání mobilního telefonu do skoro ticha, kdy jen hrál na klávesy. Ano, orchestr mobilních telefonů v jeho podání by se nám opravdu líbil :).

Dále musím vyzdvihnout jeho kostýmy. Ve všem vypadal velmi levně a rajcovně, což byl asi účel a dobře se na to koukalo. Taky jeho kroucení se jako děvka a ojíždějí sloupu byla sranda. K němu to prostě patří.

A kdy přišel nejkrásnější moment z celého koncertu? když pominu celou tu neuvěřitelně pozitivní atmosféru kolem mě, tak rozhodně to bylo čekání na přídavek. To křičení, skadování jeho jména, tleskání... V tomhle okamžiku se vždycky rozhlížím kolem sebe, protože se na všechny ty šťastné lidi krásně dívá. Jak se všichni usmívají a opravdu upřímně tleskají a chtějí víc (přesně tuhle atmosféru jsem zatím zažila jenom na Lamb a Muse.

A nejlepší písnička? Suveréně The Magic Position. S kamaráda ve předu jsme to v tu chvíli nejvíc rozjeli, skákali, křičeli, tancovali. Nezapomenutelné. A při ' IT'S YOU who puts me in the magic position' jsme všichni ukazovali na Patricka. Tím jsme si vysloužili pár Patrickových pohledů a to nám ke štěstí bohatě stačilo.

Vždycky jsem brala Wolfa jen jako ikonu s kontroverzními názory, ale tady mě přesvědčil, že je opravdu vynikající a talentovaný muzikant. Takže pro mě je to teď Mistr Wolf se vším všudy. A taky se to přiřadilo k nejlepším koncertům vůbec (hned vedle Muse a Radiohead). Doufám, že se tady příští rok ukáže znovu a minimálně v opeře :))