Zatím jsem nikde nezahlédl, že by někdo sepsal své paměti na první (nebo nultý) ročník onoho kutnohorského festiválku (vezměte si příklad z polských bratrů, jak píšou o OFFu), kterýžto si oblíbili samí správní lidé, tak se do toho pustím, než to všechno zapomenu.
Prvními dvěma dny nemohu posloužit, páč jsem v Kutné Hoře nebyl (nejdřív jsem chtěl jít na Junior Boys (což stejně nevyšlo (bad luck)) a druhý den prostě nebyl pro mě dost dobrý), takže jsem dorazil až ve čtvrtek. Kvůli ne úplně časně stanovenému výjezdu, zákeřné objížďce u Bečvár a ještě zákeřnější lokaci ubytovny, která se dohodla za pochodu, teda za jízdy, jsme prošvihli pána kláves pana Casiotone for the Painfully Alone. Letos máme na sebe s panem Owenem peška, achich ouvej.
Takže místo koncertu Casiotona popíšu naší ubytovnu, páč na takhle surreálném místě už jsem dlouho nebyl. Paní domácí nás nevím proč považovala za umělce z Brna…